Marie Nováková: Výlet na konec světa
Ráda čtu a ráda chodím. Ráda chodím na místa, o kterých čtu. Do Delf, na Bezděz, na Větrnou hůrku, do Siřemi, na Olivetskou horu, do Ratibořic nebo na Alexanderplatz. O těch místech, která možná existují jenom v románu a možná je jen těžké je identifikovat, se mi opakovaně zdá. Třeba o lomu, kde je popraven Josef K. v Procesu nebo o domku paní Mooshaberové nebo o podzemním labyrintu nevěstinců a jazzových klubů ve Vianově Červené trávě.
Žiju v Chebu. Mám štěstí, že právě v tomhle kraji se odehrává několik epizod jednoho velkého románu. Románu, který mě fascinuje a zneklidňuje.
Čtěte také
Důmyslně, bez sebemenšího klišé, tak lehce, a přesto drasticky odvypráví krásu i hrůzu 20. století. Místa románu, ať už skutečná nebo vyfabulovaná, jsou popsána se smyslem pro společenský náboj a duch místa tak, že člověk při četbě cítí, hmatá, slyší to místo. Je to román Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem Anglického krále.
Román, jehož nejtragičtější pasáže se odehrávají v mém rodném městě Chebu, kde se hrdina jménem Jan Dítě podrobuje důkladné tělesné prohlídce, aby prokázal, že může oplodnit árijskou ženu, kde si tuto ženu vezme za přítomnosti desítek nacistických důstojníků, kam odloží na výchovu svého retardovaného syna Sigfrieda, k dědečkovi do hotelu U města Amsterodamu a Siegfried tam den za dnem zatlouká hřebíky do podlahy. Kde v sutinách téhož hotelu nalezne po náletu svou ženu s utrženou hlavou.
Čtěte také
Nevím, kde a jestli vůbec byl v Chebu hotel U města Amsterodamu, ale představuju si ho na místě, kde dneska stojí odporná bezcharakterní budova hobby marketu. Představuju si, že hobby market stojí na troskách hotelu, a že v tom hobby marketu po nocích straší duch malého Siegfrieda, který zatlouká novými kladivy nové hřebíčky do nových fošen.
V druhé polovině románu se hrdina do západního cípu Čech vrací. Pohraničí už není německé, je československé a v hlubokých lesích Podkrušnohoří zejí vyrabované sekerou rozštípané chalupy prázdnotou, v opuštěných zámcích nocují krávy a hrdina je sem poslán za trest, aby tu kácel rezonanční smrky, ze kterých se v blízkých továrnách vyrábějí housle a violoncella. Ty hluboké, temné lesy a ta dekadentní krajina je tu dodnes.
Čtěte také
Nad vysokými smrky se tyčí a z mlhy vystupují přízračné vrtule větrných elektráren, v zámcích už nebydlí krávy, jsou prázdné, obehnané plotem a hlídané psem, některé chalupy jsou opravené a osázené muškáty, některé zůstávají sekerou rozštípané.
Člověk může v těch lesích přespat, aniž by byl kýmkoli vyrušen, usínat za doprovodu táhlých romských písní, které se nesou údolími. Ráno se vykoupat v lomu, kde rubali čedič zajatci první světové války a pak sestoupat do města Kraslice. Továrny na hudební nástroje ani školy, kde se výroba hudebních nástrojů vyučovala, už tam nejsou. Město vypadá jako odsouzené k zániku. Člověk sedí na peróně místního nádraží, unavený dlouhou chůzí z kopce, myslí na obrazy z Hrabala. Myslí na ně v dlouhých větách a někdejší snové představy o místech z románu si porovnává s jejich konkrétní podobou.
Čtěte také
Mezitím policie vykazuje mládež, která na nádraží posedává a kouří. Proč vlastně a kam ji vykazuje, když ve městě Kraslice není kam jít? Člověk je tak smutný a zamyšlený, až mu ujede před nosem vlak domů. A tak musí počkat na další, ve městě, kde není ani jedna otevřená hospoda, posedává na obrubníku, kouří a doufá, že ho do odjezdu vlaku nikdo nevykáže.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
