Marie Nováková: Kamarádský kontakt starých paní v kupé
Cestuju vlakem z Chebu do Prahy. Vlakem jezdím proto, že nemám řidičák. A řidičák nemám proto, že ježdění autem špatně snáším. Možná, že má averze je způsobena prenatálním zážitkem, kdy se mým rodištěm málem stal rodinný trabant uvízlý v příkopu. Možná tím, že jsem jezdívala s babičkou na Moravu jejím wartburgem po dálnici rychlostí 35 km za hodinu. Možná proto, že auta jsou smradlavé, stísněné krabice, ve kterých je hrozná nuda.
Jezdím tedy vlakem a své neschopnosti udělat si řidičák nelituju, protože mám ve vlacích spoustu času koukat do krajiny, psát a číst si. Vlastně tím šetřím čas, protože psát a číst si doma mi jde o poznání hůře a pomaleji než ve vlaku. Teď zrovna si čtu Deníky z cest Franze Kafky.
Čtěte také
Sedím sama v prázdném kupé, které jsem si vybrala, aby mě nikdo nerušil při čtení, ale najednou zatoužím po spolucestujících, o kterých bych si mohla zapsat nějakou trefnou poznámku. Tak jako Kafka se svým příslovečným smyslem pro detail popsal židovského pantátu s umaštěnými fousy od bůčku, dívku s krásnými koleny, která čte detektivku, statného muže s nápadně vybouleným rozkrokem, protivného italského mnicha, kterému Franz přišlápl kutnu a další a další bytosti, na které hleděl dlouhé hodiny v kupé na svých dalekých cestách.
Hlásí Mariánské lázně a do mého kupé se nahrne pět starých kamarádek, rozesmátých paní, které se dle dialektu vracejí z lázeňské kúry domů na Hanou. Jsem skryta za hradbou knihy a jsem v menšině, tedy jsem pro tuto společnost takřka neviditelná.
Čtěte také
Jakoby v kupé nikdo krom nich nebyl, si dámy z Hané bez okolků vykládají o svých dávných milostných známostech na vandrech, folklorních festivalech, brigádách a lázeňských pobytech. O nevěrách, obtěžování, o dobrodružstvích na jednu noc, o exotických milencích, o sexu pod širým nebem, o nejlepších partiích, o klucích už dávno zesnulých a o klucích, co se po letech ozvali, když ovdověli. Jedna je podsaditá, v kraťasech a s kšiltovkou a z chlapů má hlavně srandu. Druhá je hubená vysoká sentimentální žena v dlouhých modrých šatech.
Třetí je dohněda opálená, v běžeckých teniskách, rozhodnutá, že život, včetně toho milostného, ještě zdaleka nekončí. Čtvrtá má bolavé nohy a šedivé vlasy a nejraději si vypráví o skandálech kamarádek, co už umřely. Pátá má květované šaty, velká prsa a žárlivého manžela. Právem žárlivého, tvrdí ta první.
Čtěte také
Smějí se a trumfují a najednou jsme v Praze. Mezi Smíchovem a Hlavákem, když se mé společnice zahledí na Vltavu a Pražský hrad, se ještě na chvíli začtu do Deníků z cest. Franz Kafka píše: „Kamarádský kontakt starých paní v kupé. Staré paní vyprávějí, jak je přejel automobil, o svých zvyklostech při cestách: nikdy nejíst omáčku, maso ano, během jízdy mít zavřené oči, ale při tom…jíst ovoce, žádné tvrdé telecí maso, poprosit pány o pomoc při přecházení ulice, třešně jsou nejtěžší ovoce.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
