Marie Nováková: Pod schodama
Bydlím v Praze na Kačerově v suterénním bytě po babičce. Nastěhovala jsem se tam v devatenácti, když jsem nastoupila na vysokou školu. Od té doby se výhled z našich oken proměnil k nepoznání. Během patnácti let vyrostlo mezi naší čtvrtí a stanicí metra Budějovická skleněné město plné kanceláří, obchodů a restaurací, které je ve všední dny zaplněno lidmi v kostýmcích a oblecích a o víkendu zeje mrtvou prázdnotou, vysoké lesklé budovy pozhasínané a chladné.
Pár metrů od neosobní velkoměstské čtvrti plyne skromný maloměstský život. Na dohled od kanceláří nadnárodních korporací zabývajících se informačními technologiemi, od luxusních bytů a soukromých stomatologických ordinací stojí nezničitelné sídlištní středisko, kde jsou od nepaměti k nalezení potraviny, hospoda, diskotéka a dělnická ubytovna. Diskotéka se jmenuje Disko Kačerov, hospoda se jmenuje Bar Kačerov a ubytovna se jmenuje Hotel Kačerov.
Čtěte také
Rušná dopravní tepna Michelské ulice jako by byla hraničním pásmem mezi dvěma úplně odlišnými časy. Zatímco skleněné město je mladé, výkonné, čisté a taky bezduché, okolí našeho střediska je zastaralé, zjizvené, pomalé, zatuchlé a osobité.
Všechno tam trvá déle, než si doba žádá. V potravinách se u pultu s uzeninami probírají nemoci a vnoučata, a prodavačka chodí každý kus salámu krájet kamsi daleko do útrob krámu. Stařečci se mezi regály posunují se svými holemi a chodítky krůček za krůčkem a u pokladny zdlouhavě počítají drobné mince na zaplacení. My, spolubydlící ze suterénního bytu, říkáme naší sámošce U lenochodů.
Čtěte také
Jeden vzácný podnik, který byl součástí střediska, vinou pandemie covidu a nevím čeho ještě už zanikl. Byla to útulná non stop pivnice, která se překvapivě nejmenovala Pivnice Kačerov nýbrž Pivnice Pod schodama, protože byla o úroveň níž, než zbytek služeb, z druhé strany budovy, zkrátka pod schody, na kterých se dalo ve stínu paneláků posedávat a popíjet pivo.
I tady plynul čas velice pomalu. Od rána se tu scházeli dědové, kteří si dali jedno malé od cesty, když už museli do sámošky na nákup a pili ho po malých doušcích, dokud jim žena nezavolala, kde jsou s tou moukou. Po celý den sedával na stejném místě bělovousý pán a luštil sudoku. Odpoledne se začali trousit dělníci z ubytovny, často potetovaní neumělým vězeňským tetováním, se kterými se dala probírat docela pozoruhodná témata, dokud se jim nezačal plést vodkou unavený jazyk. Večer přicházeli volejbalisti a po půlnoci řidiči metra, kteří odstavili po poslední jízdě své vlaky do nedalekého depa. Mlčky koukali do piva anebo na televizi.
Čtěte také
V televizi běžel sport, to když měli ovladač v moci muži, nebo nekonečné seriály, to když ho ukořistily ženy.
Jednou jsme se uprostřed prázdnin sešli s kamarádem Pod schodama na jedno, hospoda byla prázdná, za barem zachmuřený výčepní a televize naladěná na ČT art. Zrovna začínal Kachyňův film Ať žije republika. Hospodský chtěl s naším příchodem přepnout na jiný, masově oblíbený kanál, ale my jsme ho poprosili, aby to nechal, jak to je. Hospodský byl rád. A tak jsme v tichosti, ve třech, s pivem za 26, malým rumem za 20 a krátkými camelkami prožili černobílý příběh chlapce a kobyly, nešťastného dětství a krutostí konce války. Pivnice Pod schodama se tak stala místem jednoho z mých nejsilnějších kulturních zážitků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
