Marie Nováková: Musím na trh
Je-li v tom či onom městě k mání trh, musím ho stůj co stůj navštívit. Rozjitřit smysly a prožít zároveň okouzlení návštěvníka galerie i vzrušení diváka veřejné popravy, radost obecenstva cirkusu i zmatek zedníka na stavbě babylónské věže.
Tržiště je velikým tělem živočicha, který vstává ještě za tmy. Město dosud není při vědomí, ale v jeho nitru už se daly buňky do pohybu.
Čtěte také
Živočich tržiště otevírá s lupáním pantů, zíváním, chrchláním a skřípěním svá tisícerá ústa přístřešků, budek a pultů. Zívání dalo do pohybu desítky kárek, trojkolek, vozíků a dodávek, které vrchovatě naložené zeleninou, ovocem a masem drkotají po čerstvě vykropených dlažbách. Tu a tam z nákladu seskočí, rozeběhne se a kličkuje mezi koly osamělá brambora, tu a tam pleskne o chodník ryba, k potěše místních koček.
Vozítka zaparkují a holé kostry stánků se začnou obalovat pestrobarevným svalstvem. Barvy jsou zatím akvarelově rozpité šedavým světlem svítání. Ale slunce už stoupá nad obzor a odstíny se rozjasňují. Červeň k prasknutí napjatých rajčat přechází v temně fialový lesk lilků, oliv a fazolí, místy září v tmavě zeleném porostu špenátu, šťovíku, salátu a bylin jásavé ostrůvky oranžových nebo žlutých dýní a mrkve, čerstvé ranní světlo se odráží od stříbrné kůže ryb a rozjasňuje mléčnou bělost tuřínů, patizonů, zelí a čekanky.
Čtěte také
Město se probudilo z nevědomí. V ulicích pulzuje tep života. Živočich tržiště se zhluboka nadechne a jeho hrdla se rozezní tisícerem hlasů. Smějí se, zpívají, volají, křičí a dohadují se. Otepluje se a živočich se začíná potit. Spáry dlažby se plní sladkou šťávou vymačkanou z pomerančů a granátových jablek, krví z porcovaných ryb a uťatých hlav kohoutků, slizkým sekretem sépií a mušlí a slanými nálevy nakládané zeleniny.
Mezi křikem a zpěvem jsou slyšet také útroby tržiště, bublání, křupání, syčení, šustění. A živočich tržiště vydechuje vůni kávy, smaženého těsta a medu a zápach rybiny a kvasných procesů.
Čtěte také
Několik hodin zpívá živočich tržiště neúnavně svou mnohohlasou píseň, odkrajuje ze svého masa a útrob, vyvrhuje nestravitelné zbytky, jeho chapadla rozprostřená v ulicích se postupně ztenčují, tělo živočicha je po částech rozneseno do domácností a hospod. Rozplyne se ve městě a zbyde zase jen kostra. Slunce je teď vysoko a neúprosně praží. Kostlivec tržiště už jen ochraptěle sípe a brblá, unaveně zavírá svá tisícerá ústa. Potom se vykoupe, smyje lepkavé šťávy, sůl a šlem a ukládá se k tichému spánku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
