Marie Nováková: Musím na trh

Tržiště je velikým tělem živočicha, který vstává ještě za tmy. Město dosud není při vědomí, ale v jeho nitru už se daly buňky do pohybu.

Čtěte také

Marie Nováková: Cesta k Oidipovi

Živočich tržiště otevírá s lupáním pantů, zíváním, chrchláním a skřípěním svá tisícerá ústa přístřešků, budek a pultů. Zívání dalo do pohybu desítky kárek, trojkolek, vozíků a dodávek, které vrchovatě naložené zeleninou, ovocem a masem drkotají po čerstvě vykropených dlažbách. Tu a tam z nákladu seskočí, rozeběhne se a kličkuje mezi koly osamělá brambora, tu a tam pleskne o chodník ryba, k potěše místních koček.

Vozítka zaparkují a holé kostry stánků se začnou obalovat pestrobarevným svalstvem. Barvy jsou zatím akvarelově rozpité šedavým světlem svítání. Ale slunce už stoupá nad obzor a odstíny se rozjasňují. Červeň k prasknutí napjatých rajčat přechází v temně fialový lesk lilků, oliv a fazolí, místy září v tmavě zeleném porostu špenátu, šťovíku, salátu a bylin jásavé ostrůvky oranžových nebo žlutých dýní a mrkve, čerstvé ranní světlo se odráží od stříbrné kůže ryb a rozjasňuje mléčnou bělost tuřínů, patizonů, zelí a čekanky.

Čtěte také

Marie Nováková: Dobrý šéf

Město se probudilo z nevědomí. V ulicích pulzuje tep života. Živočich tržiště se zhluboka nadechne a jeho hrdla se rozezní tisícerem hlasů. Smějí se, zpívají, volají, křičí a dohadují se. Otepluje se a živočich se začíná potit. Spáry dlažby se plní sladkou šťávou vymačkanou z pomerančů a granátových jablek, krví z porcovaných ryb a uťatých hlav kohoutků, slizkým sekretem sépií a mušlí a slanými nálevy nakládané zeleniny.

Mezi křikem a zpěvem jsou slyšet také útroby tržiště, bublání, křupání, syčení, šustění. A živočich tržiště vydechuje vůni kávy, smaženého těsta a medu a zápach rybiny a kvasných procesů.

Čtěte také

Marie Nováková: Divné děti

Několik hodin zpívá živočich tržiště neúnavně svou mnohohlasou píseň, odkrajuje ze svého masa a útrob, vyvrhuje nestravitelné zbytky, jeho chapadla rozprostřená v ulicích se postupně ztenčují, tělo živočicha je po částech rozneseno do domácností a hospod. Rozplyne se ve městě a zbyde zase jen kostra. Slunce je teď vysoko a neúprosně praží. Kostlivec tržiště už jen ochraptěle sípe a brblá, unaveně zavírá svá tisícerá ústa. Potom se vykoupe, smyje lepkavé šťávy, sůl a šlem a ukládá se k tichému spánku.