Marie Nováková: Cesta k Oidipovi
Ve druhé třídě jsem jela s rodiči na výpravu po archeologických nalezištích v Řecku. Nikdy v budoucnu, a to mi tehdy bylo teprve sedm let, jsem nebyla tak zasažena krásou, mystériem a vzrušením z příběhů, které byly vydolovány z hlubin země. Po návratu domů jsem si v potoce hrávala s vidlemi v ruce na Poseidóna, v případě deštivého počasí v kuchyni na kanapi na Odyssea, obklopena vzpurnou posádkou plyšáků.
Svou roli tehdy sehrála náhoda. Kdyby mě rodiče nevzali do Řecka, ale třeba do Anglie, možná bych si hrála na Krále Artuše a celoživotně se zažrala do úplně jiných mýtů.
Čtěte také
Na DAMU jsem se hlásila s režijně-dramaturgickou koncepcí Aischylovy tragické trilogie Oresteia. Umístila jsem tehdy tuto svou imaginární inscenaci na Levý Hradec, posvátné místo s výhledem na řeku a vzdálená pohoří. Tak, aby byl naplněn původní koncept starých řeckých divadelníků, kdy publikum sledovalo děj s výhledem na moře a s vědomím nezměrnosti kosmu.
Zcela náhodou, aniž bychom kdy tušili, že na poněkud zanedbaném ostrově takřka v centru Prahy nějaký takový dům stojí, jsme se spolužákem Kristiánem ke konci studií objevili opuštěnou klasicistní vilu č. p. 858 na Štvanici. Nějaká skrytá síla nás poháněla, abychom právě tady založili divadlo. Spolu s domem nám spadl do klína velkorysý plenér ostrova. A mohla být naplněna má dávná touha, uvést Oresteiu pod hvězdným nebem, osvobodit antické drama ze tmy, portálů a plyše, vrátit jej do dynamické přírody.
Čtěte také
V nedávných letech, kdy celý svět mořila virová pandemie, jsem pracovala na inscenaci deníků Pavla Juráčka, ale v hlavě už se mi klubala myšlenka na uvedení Sofoklova (náhle tak aktuálního) veledíla jménem Král Oidipús. Seznámila jsem se s editorkou Juráčkových deníků Marií a jejím mužem Zdeňkem, který je shodou okolností znalcem oidipovských mýtů a filosofického díla Hérakleita s Efesu. Tedy odborníkem v otázkách osudu, náhody a svobodné vůle.
Náhodou bydlí Marie a Zdeněk asi sto metrů ode mě. Jaké štěstí mít spřízněné duše a dobré rádce na dosah ruky. Jo, a Marie náhodou vyrostla v Chebu a její rodiče pracovali v místním divadle, tak jako ti moji. To jsem se dozvěděla minulý týden v metru, když jsem cestou na zkoušku náhodou nastoupila do stejného vagónu.
Čtěte také
Je srpen, zkouším Krále Oidipa na ostrově, v háji šumících topolů, s výhledem na valící Vltavu posílenou vydatnými dešti. Příběh o nicotnosti člověka a zanedbatelné síle svobodné vůle v koloběhu dějin. Příběh o zdrcující moci osudu, jenž probublává skrze sérii náhod, které jsou ale zároveň nutností. Takže vlastně žádné náhody neexistují, protože každý jev má svou příčinu, jen je málokdy v lidských silách dohlédnout, za kterou odbočkou, ve které zemi a jak hluboko v minulosti ta příčina vězí.
Má cesta k Oidipovi začala vykulenýma očima a otevřenou pusou sedmileté holčičky, pomačkané z dlouhé cesty autobusem, a zírající na elegantní antický chrám obklopený olivovníky. Anebo někde úplně jinde v úplně jiných dobách…
Nejposlouchanější
-
Jacques Cazotte: Zamilovaný ďábel. Ivan Trojan jako šlechtic, který si zahrává s temnými silami
-
Osudy Miroslava Donutila. Rozhlasové vzpomínky divadelního, filmového a televizního herce
-
Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
-
Jak obstojí Lízinka na škole pro popravčí? Poslechněte si mrazivě černý román Katyně Pavla Kohouta
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
