Magdalena Platzová: Útěcha po Vánocích
Nedokážu si vybavit, kdo s námi tehdy chodil na tři krále. Od dveří ke dveřím, s papírovými korunami na hlavách a s holemi, kterými jsme po vzoru herců z Chorey Bohemiky tloukly do dlaždic. Vím ale jistě, že jako nejmladší jsem vždy byla odsouzena k tomu představovat „černého vzadu“, kterého druzí dva odstrkují. Pravděpodobně jsem měla i začerněný obličej. Doufám, že to na mne jednou někdo nevytáhne jako na kanadského premiéra Justina Trudeau.
Byla tam moje starší sestra, já, ale kdo byl ten třetí? Kdybychom přizvaly holky Vojtěchovy, což by bylo pravděpodobné, byly bychom čtyři. Nebo s námi chodila sestřenice? Kolik králů ve skutečnosti v těch dávných letech minulého století zvonilo u sousedovic dveří a zpívalo: „My tři králové jdeme k vám?“ A chodí ještě české děti na koledu?
Čtěte také
Tady ve Francii se Epifanie, nebo-li svátek Zjevení Páně, slaví jinak. Pojídá se takzvaná galette des rois. Možná jste tenhle kulatý „králův“ koláč z máslového listového těsta tradičně plněný mandlovou nádivkou a netradičně vším možným od jablek po nutelu, už viděli. Skrývá se v ní drobná porcelánová soška, které se říká fève, jako fazole, a původně to snad fazole byla. Dnes to může být cokoli: figurky světců, rytířů a princezen, zvířátka nebo postavičky z kreslených filmů. Každý pekař, ale i každý větší obchod má svou vlastní specialitu. Ten, kdo ve svém kousku fève najde, je král. Dostane na hlavu papírovou korunu, která se s galette prodává, a je oslavován.
Galette se jí s rodinou, s přáteli, ve školkách, ve školách a dokonce i v zaměstnání. Ta první šestého ledna, ale po ní následují další a další až do konce měsíce. Je to opravdu oblíbená kratochvíle a každý dostane několik šancí najít svou fève a stát se králem. Některá pekařství zvyšují svou popularitu tím, že dávají do koláčů dvě sošky. Už jsem viděla i tři. A pokud chcete hrát opravdu na jistotu, můžete si v obchodě s mraženým zbožím Picard koupit malou individuální galetku a sníst ji sám. Ovšem, kdo by to dělal.
Čtěte také
Fakt je, že pokud jste se ve Francii nikdy nezdržovali během ledna, mohli jste se s tímto zvykem docela dobře minout, jako se to dlouhé roky dařilo i mně. Teď však nic takového nehrozí. Děti zmiňují galette každý den, je to další svátek, na který se mohou těšit, útěcha, která zbývá, když už je po Vánocích.
Každá matka nebo otec se během let naučí trochu podvádět, vidět pod hrbolky těsta a distribuovat kousky tak, aby se na každé z dětí alespoň jednou fève dostala.
Krájení probíhá takto: nejmladší dítě si vleze pod stůl a hlásí, komu připadne další kousek. Ostatní však krájení sledují a podvádění tak vyžaduje velkou zručnost. Někdy, když jsou děti příliš pozorné, není ani možné. Největší zklamání nastane, když nůž sjede po porcelánovém kousku už během krájení a všem je tedy jasné, ve které porci se fève nalézá.
Čtěte také
Kolik ulomených zubů má asi tento půvabný zvyk každý rok na svědomí? A kolik hltounů sošku spolkne? To si můžeme jen domýšlet.
Každé francouzské dítě, ale i dospělý, má svou sbírku, kterou vytáhne při každé první galette. A pak se probírá, vzpomíná a porovnává. Já mám za devět let ve Francii pouze čtyři fève. Což neznamená, že bych měla takovou smůlu. Spíše si myslím, že jsem několik svých sošek věnovala dětem, když byly ještě malé a bořil se svět. Mám tady před sebou, zatímco toto píšu, jednoho krále na koni, jednoho surfistu, jednu ruskou matrjošku a jeden obrázek.
Dnes je šestého a večer budeme krájet galette. Kdyby se má sbírka náhodou rozrostla, dám vám určitě vědět.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
