Magdalena Platzová: Zázrak ve vagonu č. 8

3. listopad 2021

Obě jsme nastoupily v Toulouse. Já jela ze setkání se čtenáři v městečku Villeneuve-sur-Lot a Bernadeta z Lourd. Seděly jsme proti sobě na čtyřsedadle se stolkem uprostřed. Malá tmavá jeptiška ve světle modrém cestovním úboru, se stříbrným křížem na krku. Dívala se z okénka a modlila se, růženec schovaný pod bundou, chvílemi podřimovala. Náhle se probrala.

Vytáhla mobilní telefon a oslovila mne: „Pomůžete mi?” Chtěla se připojit na wifi.

Čtěte také

Zašla jsem pak do jídelního vozu, a když jsem se vrátila, Bernadeta něco zaujatě sledovala na youtube. Strčila přede mne telefon. Bylo to náboženské procesí kdesi v Jižní Americe, nad hlavami věřících se na nosítkách kývaly dvě sochy. V jedné bylo poznat Ježíše.

„To je víra, co?“ radovala se Bernadeta. „Chcete se dívat?“

Probudila se v ní misionářka, ale já s díky odmítla. Za okny vlaku se v odpoledním slunci odvíjela plochá pobřežní krajina s trsy rákosu a travou ostřicí, půda byla cihlově červená nebo žlutá a najednou, v mělké laguně, stálo hejno plameňáků. Ukázala jsem je Bernadetě a pak už jsme sledovaly spolu: racky a plachetnice na moři. Nádherný jasný den plný modři.

Čtěte také

Když ve městě Sète přistoupili další cestující, věděla jsem už, že Bernadeta patří k řádu Sester misionářek Matky Boží z La Salette, že pochází z Madagaskaru a do Francie přišla před šesti lety, lépe řečeno byla povolána. Tehdy uměla francouzsky jen „bonjour“ a „merci“ a nikam se jí nechtělo, ale události se poskládaly tak, že neměla na vybranou. Přijala tedy, že ji Bůh poslal právě sem. Bydlí v Lourdech, kde pečuje o staré a nemohoucí řádové sestry. Ale teď jede do Grenoblu a dále do hor, kde se nachází kolébka jejího řádu, bazilika a klášter La Salette. Bude se tam konat setkání její kongregace.

Na volná místa našeho čtyřsedadla si přisedli dva muži. Do ruda osmahlý šedesátník s maskou pod nosem a zamlženými brýlemi, který nám sdělil, že jede rychlým vlakem podruhé v životě a má trochu strach. Ještě před hodinou byl na moři a chytal ryby. Druhý cestující byl mladší a jmenoval se Guillaume. Všichni jsme se navzájem představili, a když rybář uslyšel moje jméno, vykřikl: „Znáte přece píseň Magdalena! Tu miluju!“ A trval na tom, abychom na Bernadetině telefonu našli hit z 80. let, v němž disko zpěvačka Sandra zpívá, že by ráda zkusila být Marií Magdalenou. Slova byla v angličtině a Bernadeta jim naštěstí nerozuměla.

Čtěte také

Po hudební vsuvce jsme mluvili o Madagaskaru. Z Guillauma vypadlo, že byl v této bývalé francouzské kolonii dvakrát, s rodiči. Jeho maminka totiž sháněla peníze pro nějaké leprosárium, které vedly sestry z kongregace Pany Marie z La Salette. „Ona je také z toho řádu,“ ukázala jsem na Bernadetu. Ta se hned ptala, jak se jmenuje ta osada pro nakažené leprou, a která sestra že ji vedla? Zjistilo se, že místo i sestru dobře zná. Hleděli na sebe s užaslým úsměvem jako staří přátelé, kteří  se opět našli. Svět je malý, komentoval rybář, který chtěl něco říct. Ale všichni jsme věděli, že se mýlí. Svět není malý. A to, co se právě přihodilo ve vagonu číslo 8, je zázrak.

Guillaume vystoupil v Nîmes, potom, co dal Bernadetě telefon na svoji maminku. My tři pak sledovali západ slunce nad skalnatými pahorky Provence. Bernadeta vyprávěla, že byla po příjezdu do Francie udivena tím, jak jsou tu lidé smutní a uzavření. Takhle: Zkřížila ruce na prsou a schoulila se, aby nám to ukázala.  

Čtěte také

Pak se mne zeptala, zda ji doprovodím do jídelního vozu, chtěla by si koupit sendvič. Líbilo se mi, jak přímo si dokázala říci o pomoc. Takovým lidem je asi pomoženo vždy, ať je za tím Pánbůh nebo ne. Společně jsme překonaly délku čtyř vagonů, a jak se vlak kymácel, musely jsme se jedna druhé držet. 

Rozloučili jsme se v Lyonu. Mávajícího rybáře odnesl dav, zatímco Bernadeta zůstala na nástupišti a čekala na přípoj do Grenoblu.

Je zvláštní, že když teď zavřu oči, vidím před sebou její drobný, tmavý, kulatý obličej. Třebaže si sundala masku jen na pár okamžiků.

autor: Magdalena Platzová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.