Magdalena Platzová: Ampère in Love
„Jak rád bloumám po rozkvetlých stezkách,
kde jsem tě spatřil pod střechou z šeříku….“
Napsal své první lásce André Marie Ampèr, objevitel elektromagnetismu. Pocházel z vesnice Poleymieux, jež se rozkládá na několika příkrých svazích, severně od Lyonu.
Stále tam na jaře kvetou šeříky a pěšina, která nás dovedla k Ampèrovu rodnému domu, připomínala chvílemi tunel vydolovaný v oblacích květů.
Čtěte také
V kamenné usedlosti se dnes nachází Muzeum elektřiny. Jeho návštěva nás teprve čeká, je třeba ji podniknout s dětmi. Zatím jsme budovu se zahradou, z níž lze přehlédnout celé údolí, prozkoumali alespoň zvenku a z krámku u pokladny si odnesli úlovek: knihu Ampèrových veršů vydanou péčí Francouzské společnosti přátel Ampèra a elektřiny.
V Lyonu bydlíme pár kroků od náměstí Ampère a denně chodím kolem sochy slavného fyzika a matematika. Nebýt téhle knížky, netušila bych, jak měl tenhle kamenný muž měkké srdce.
André Marie Ampèr byl samouk. Otec se jej rozhodl vychovávat podle doporučení, které jeho velký vzor Jean-Jacques Rousseau shrnul do knihy Emil: Dítě si má samo najít, co ho zajímá, nejlépe s pomocí přírody a rodinné knihovny. André Marie tak vyrůstal v osamění. Učení pro něj bylo dobrodružstvím, nikdo mu jej nezošklivil, ani mu nevložil do hlavy domnělý rozpor mezi poezií a vědou. Žádný rozpor tedy neviděl, pozoroval přírodu okouzlenýma očima básníka a vědce zároveň.
Čtěte také
Vzdělání získal z Diderotovy a d'Alembertovy Encyklopedie, jíž se místy učil nazpaměť a z Buffonovy Přírodní historie. Četl hodně latinské a řecké klasiky. Matematiku prý objevil ve třinácti letech a byl jí okamžitě uchvácen. Pak přišla revoluce. Událost, kterou rodina vítala, dokud se nezvrátila v tragédii.
André Mariův otec byl smírčím soudcem v Lyonu, po vypuknutí hrůzovlády se postavil proti jakobínům a byl za to roku 1793 popraven. „Němý svědek, návštěvník bez očí a bez myšlenek,“ popsal Ampèr svoje tehdejší pocity.
O tři roky později, 10. dubna 1796, když večer u potoka sbíral rostliny do herbáře, potkal lásku v podobě Julie Carron z vedlejší vesnice. Trvalo mu tři roky, než si ji namluvil. Soukromě učil, dokud nezískal místo profesora fyziky a chemie v Bourg-en-Bresse a o rok později profesora matematiky v Lyonu.
Čtěte také
Štěstí s Julie však trvalo jen rok. Po narození syna žena vážně onemocněla a o tři roky později zemřela. Ampér prodal rodný dům a odstěhoval se do Paříže. Ve vědě kráčel od úspěchu k úspěchu. Poezii však pověsil na hřebík a jeho osobní život se ze ztráty první lásky prý už také nevzpamatoval.
Na závěr bych chtěla odcitovat zápis z Ampèrova deníku, uvedený v knížce básní. Jeho matematicky přesné vidění věcí zde vytváří zvláštní poezii, jakousi geometrii lásky, v níž zásadní úlohu hraje i magnetismus.
„3. července 1797
Konečně přišly na návštěvu do Poleymieux, ve tři čtvrtě na čtyři. Byli jsme v aleji, kde jsem vylezl na velkou třešeň a odtud házel třešně Julie, Élise a sestře. Přišli všichni. Potom jsem přenechal svoje místo Franҫoisovi, ten stáhnul větve níž a mohli jsme si natrhat sami, což Julie bavilo.
Čtěte také
Svačili jsme, posadila se na prkno na zem s mojí sestrou a Élise, já se usadil na trávu vedle ní. Jedl jsem třešně, které měla položené na kolenou. Byli jsme všichni čtyři v zahradě, kde přijala z mojí ruky lilii. Pak jsme se šli podívat k potoku; když přeskakovala zídku, podal jsem jí ruku a obě ruce, aby na ni vylezla. Seděl jsem vedle ní na břehu potoka, daleko od Élise a sestry.
Večer jsme je doprovodili až k větrnému mlýnu, kde jsem vedle ní usedl, abychom společně, my čtyři, pozorovali západ slunce, jež jí kouzelným světlem zlatil šaty. Odnesla si i druhou lilii, kterou jsem po cestě utrhl ve velké zahradě a dal jí na rozloučenou.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
