Listovat, číst si, být u zrodu textu. V Muzeu literatury budou lidé knížky vnímat ze všech stran, říká Zdeněk Freisleben
Knížky, výtvarné umění a hudba, ale také adrenalinové sporty a boj s byrokracií – to jsou koníčky ředitele Památníku národního písemnictví Zdeňka Freislebena. S Markétou Kaňkovou mluvil o nejkrásnějších knihách, typografii a samozřejmě o chystaném Muzeu literatury. Původní inspirací mu byla obdobná instituce v Chicagu.
Texty, které se třepotají ve vzduchu, lemují schodiště, svítí se na ně baterkou, leží na dně šuplíků vedle dobových nasládlých parfémů. Texty, kterými lze volně listovat. Tak vypadá aktuální výstava Setiny věnovaná básnířce Bohumile Grögerové, kterou v letohrádku Hvězda uspořádal Památník národního písemnictví. Podobně by mělo vypadat i nově vznikající Muzeum literatury, které by – půjde-li všechno dobře – bude v bubenečské Petschkově vile fungovat od prvního jarního dne roku 2022.
Experimentální poezie jako vlajková loď
Ředitel Památníku Zdeněk Freisleben během rozhovoru ve Vizitce několikrát zdůraznil, že nové Muzeum literatury, v jehož koncepci se počítá se světem 3D, se chce zbavit představy podobné instituce jako konzervy, jejíž obsah se jednou zapečetí a pak už navždy zůstane neměnný.
Čtěte také
„Chceme, aby muzeum bylo interaktivní, chceme, aby si lidé v knihách a rukopisech listovali, aby se mohli účastnit procesu tvorby, zkrátka aby literaturu vnímali ze všech stran,“ vysvětluje s tím, že jednotlivé expozice se v muzeu budou pravidelně obměňovat. Muzejní tým chce reagovat i na různá výročí a aktuální události a společenský kontext. Silným základem – a také jedním z důvodů, proč příští rok do nového Muzea literatury vyrazit – by ale podle slov pana Freislebena měla být sekce věnovaná experimentální poezii.
Vztah ke knihám si absolvent Střední odborné školy výtvarné a dějin literatury a publicistiky na Fakultě sociálních věd tvořil přes výtvarné umění. Předci z matčiny strany se věnovali kamenosochařství, po studiu sochařiny toužil i on. Nakonec ale vystudoval obor Grafické a výtvarné práce a od konce 60. let do začátku 90. let se věnoval vytváření grafických materiálů a příruček.
Silná typografická tradice ovlivnila současnost
Jeho vizuální vkus utvářely malé, ale pro tehdejšího svobodného ducha zásadní pražské galerie jako Behemot, MXM nebo Via Art, jako typograf se podílel na vzniku řady knih a dodnes se angažuje v kurátorské práci.
Právě silná poválečná tradice typografie, knižní úpravy a grafického designu je podle něj jedním z důvodů, proč v České republice vznikají každoročně stovky špičkově připravených publikací. Ty nejlepší letos na začátku září ocenila porota v rámci soutěže Nejkrásnější česká kniha, v níž si cenu za nejkrásnější odbornou knihu a cenu Unie grafického designu odnesla objemná publikace Výstava jako médium.
Na konci letošního května získal Památník národního písemnictví do své správy zámeček v Petrkově, v němž se svou rodinou žil Bohuslav Reynek. Jaké s ním má plány? Proč z něj nechce udělat místo pro rezidenční pobyty? I o tom Zdeněk Freisleben ve Vizitce mluvil.
Související
-
Došlo mi, že výstava je historický formát, říká Terezie Nekvindová
Detailnější kniha mapující princip a podstatu výstav a pozice kurátora v České republice nikdy nevznikla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
