Krejčí

V této souvislosti si můžeme položit otázku, zda je člověk schopný změny. Pokud jde o změnu anatomickou, která se týká našich kloubů, kůže nebo zraku, zde za nás a také na nás pracuje čas. Pochopitelně, že k horšímu.

Pokud jde o změnu názorů na jevy, události a lidi v našem okolí, tady čas pracuje také. Ale slůvko „pracuje“ bych v tomto případě nahradil spíše slovem „spolupracuje“. Čas nám sice otevírá oči, ale je jen na nás, zda viděné uznáme za reálné nebo přes brýle vlastní – někdy až fanatické zaujatosti – nebudeme chtít vidět ani očividné zázraky.

Jsme tvorové povětšinou líní, a to nás vede ke všeobecnému zjednodušování.

Protože nerozumím modernímu umění, prohlásím ho za pitomost. Protože nevím, co je vážná hudba, označím ji za zbytečný nesmysl. A protože jsem u nás v hospodě ještě nikdy neslyšel nic o filozofii, automaticky prohlásím všechny, kteří se jí věnují, za zbytečné darmošlapy.

Vytvořit si pravdivý názor je poměrně namáhavé. A jak už jsem řekl, jsme lidé od přírody líní a proto přijímáme názory na věci a lidi již někým předem vytvořené. Hovořím-li s nějakým člověkem a slyším-li jeho názory, zjistím po chvíli, který televizní kanál má nastavený doma v obýváku. Občas mám chuť říci takovému mudrlantovi, že má místo hlavy televizní aparát.

Na druhé straně máme tendenci paušalizovat. Pokud mě na dovolené v Římě ošidí nějaký tamní trhovec, jsou všichni Italové zloději. Když mi ve Švédsku někdo v autobuse šlápne na nohu, jsou všichni Švédové banda neurvalců. Pokud někdo s mým názorem nesouhlasí, je to těžký omezenec.

Takhle ovšem onen krejčí anglického spisovatele neuvažoval. Věděl, že člověk se mění. Nemáte také někdy pocit, že těm druhým přestáváte rozumět? Možná je to právě tím, že my sami jsme líní vzít jim znovu míru.

Vážení rozhlasoví posluchači,

pokud někdy uvidíte jít po chodníku člověka vrávoravým krokem, nemusí to být opilec, ale pacient, který trpí vážným neurologickým onemocněním, které mu znemožňuje udržet rovnováhu.

Uvidíte-li v neděli dopoledne ženu s nákupní taškou, která vstupuje do obchodního domu, nejde ještě o rozmařilou ženštinu, která musí nakupovat i ve svátek, ale o chudou matku, která celý týden šetřila sama na sobě, aby mohla svým dětem koupit něco svátečního.

A jestli uvidíte člověka, který vstupuje do kostela, nemusí jít o hlupáka, který si nevidí na špičku nosu, ale naopak o vzdělaného muže, který vyznává zcela jiné životní hodnoty, než které vyznáváte vy.