Král, nebo kníže?

26. prosinec 2005

Největší Čech - císař Karel IV. - se s hrdostí hlásil k předkům z matčiny strany, k slavnému českému panovnickému rodu Přemyslovců. Zejména k nejslavnějšímu členovi rodu - k svatému Václavovi. Svatováclavská kaple, svatováclavská koruna - to byly nejkrásnější důkazy jeho úcty k dávnému předkovi a patronovi české země.

Kousíček této úcty si vzala s sebou jako věno i jeho dcera Anna, která se provdala do Anglie. A snad díky jejímu vlivu a také díky její družině zpívají v Anglii dodnes jako národní píseň svatováclavskou koledu o "dobrém králi Václavovi". Líčí se v ní, jak Václav se svým sluhou v zimní noci, na svátek svatého Štěpána, čili 26. prosince, navštěvuje chudé a nosí jim dary. Vypravuje se tam o sluhovi, kterému byla zima, zábly ho nohy. Václav ho vyzval: "Pokládej své nohy do mých šlépějí". Sluha tak učinil, a už mu nebyla zima. Poslední sloka vánoční koledy nabádá všechny, aby šli také ve Václavových šlépějích a konali dobro.

Namítnete: je to historicky nepřesné. Václav žádným králem nebyl, byl přece knížetem! Tahle námitka ukazuje ryze český postoj: najdeme si maličkou nepřesnost, hovoříme o ní - a touhle skulinou nám unikne celý obsah a smysl. A smyslem této anglické veršované legendy, která se u ostrovanů stala nejoblíbenější vánoční písní, není poučení o dějepisu, ale o tom, jak je třeba přistupovat k lidské bídě.

Že tohle zvedá laťku od pouhého poslouchání k činům? To je pravda. Ovšem pravda pro nás velmi užitečná. Poučování - kníže, nebo král - sice ukáže naši znalost dějepisu, ale smyslem vánoční písně je život nás všech, k němuž máme svými skutky vyjádřit své "ano".

Moudrý Seneca kdysi napsal: "Pozoruj jednotlivce, uvažuj o nich. Jejich život směřuje k zítřku. Ptáš se, co je na tom špatného? Nekonečně mnoho. Nežijí, ale hodlají."

Mnohdy skutečně jen brouzdáme svou minulostí, rozebíráme, proč se to či ono stalo, ale stejně to už nezměníme! Anebo sníme o budoucnosti, co bychom tak rádi podnikli, ale jsou to většinou jen neuskutečnitelné chiméry! Přítomnost nám však zatím utíká skrze prsty! A přitom je potřeba v přítomnosti udělat tolik kroků směrem k člověku. Podobně jako Václav v oné slavné anglické vánoční koledě.

autor: Prokop Siostrzonek
Spustit audio