Kočka a vidění ve tmě

K dokonalosti kočky přispívá i to, že sama není vidět, zvláště je-li černá. Vidět a nebýt viděn, to je něco, co fascinuje například vojáky. Stejně tak je to zřejmě ideál pro všechny příslušníky lupičského stavu.

Přitom je velmi zábavné vidět, jak velmi se od předobrazu kočky liší osoby, kterým se kočky říká, například různé modelky. Tyto kočky vynikají tím, že jsou naopak vidět až moc dobře, zatímco pokud jde o jejich rozhled a hloubku vhledu, moc se jim nedaří. Dost se to projevuje poté, co skončí nějaké vyhlášení Miss. Jsme mnohokrát ujišťováni, že porota nehodnotí pouze vzhled dívek, ale také jejich osobnost. V čem spočívá osobnost, by ale někdo měl říci předem, protože ty dívky jsou sice skutečně krásné a dokonce i nějak sympatické, ale je problém si je zapamatovat.

Nejenom, že nevidí potmě, ale často nosí obrovské sluneční brýle, takže spíše než jako kočky vypadají jako zmutované včely. Snad je to proto, aby je na veřejnosti nikdo nepoznal, ale to je asi zbytečná snaha, on by je asi nikdo nepoznal tak jako tak.

Ani s dalšími dovednostmi to nebude slavné. Například těžko předpokládat, že by modelka dokázala vyskočit z místa do větší výšky, než sama měří. Těžko by také nějaká miss dokázala skokem překonat několikametrovou vzdálenost, chytit myš do zubů a fatálním způsobem do ní kousnout.

Jak to mají miss a modelky, tyto lidské napodobeniny kočky, s nočním viděním, není úplně jasné. Vedou sice také noční život, aspoň pokud můžeme věřit intelektuálně méně náročnému tisku, ale nezdá se, že by viděly lépe než ostatní. Ani schopnost chodit po římsách a střechách u nich nebude příliš vyvinuta.

Ale to nevadí, nikdo není dokonalý. Když si miss a modelky osvojí aspoň jednu kočičí vlastnost, bude to v pořádku. Stačí být krásná a mlčet. To je všechno.