Knihy vhodné pro vánoční čas

13. prosinec 2004

Přestože 14. prosince před 47 lety Josef Lada zemřel, jeho obrázky se dodnes v této adventní době snášejí v podobě pohlednic do našich poštovních schránek a jsou neodmyslitelnou součástí Vánoc. A možná i proto, že jsme se s Ladovými obrázky nejintenzivněji seznamovali ve svém dětství, v prvních knížkách, jež jsme dostávali do rukou, často nám splývají s představou jakési krásné, bezčasé idyly.

Nicméně život autora mnoha vánočních scén a betlémů, ilustrátora Osudů dobrého vojáka Švejka měl k idyle daleko. Zasvěceně a poutavě o tom vypráví vůbec první objektivní životopis Josefa Lady, který napsal Jiří Olič a vydalo nakladatelství Petrov. Titul knihy odvodil její autor (napsal i biografii Josefa Váchala a Jakuba Demla) z malířovy signatury - Jos. Lada. Konfrontuje v ní malířovu Kroniku mého života s dobovými prameny a vzpomínkami jeho současníků. Aniž by nějak násilně demytizoval idylické líčení, jehož psaním malíř unikal z tísnivé atmosféry okupačních let, ukazuje realitu a obtíže Ladovy cesty ke svébytnému a nezaměnitelnému uměleckému výrazu, včetně indispozic, jež musel překonávat. Oličova kniha je komponována do krátkých, čtivých kapitol a vykresluje také širší kulturní, společenský, ba i politický kontext, na jehož pozadí se Ladova tvorba odvíjela. Díky plastickému obrazu doby mezi lety 1887 až 1957 ještě lépe pochopíme nejen malířovo tíhnutí k idyle, ale i melancholii, jež na nás z některých jeho pozdních obrazů dýchá.

Oličova kniha Jos. Lada

Touha po harmonii a štěstí je snad lidem vrozena a zatímco idyla je její uměřenější projekcí, obrazem její nejvyšší míry je nepochybně představa ráje. Proměny této představy v průběhu několika tisíciletí zachycuje úchvatná kniha francouzského historika Jeana Delumeaua Dějiny ráje, zahrada rozkoše, vydaná nakladatelstvím Argo v překladu Zdeňka Millera a v lecčems volně tematicky navazující na autorovo starší a v češtině rovněž vydané dílo Strach na západě ve 14.- 18. století. Na základě studia velkého množství bohatě citovaných pramenů Delumeau zachycuje, jak v evropských představách o ráji splývají antické a judaistické tradice, jak je v středověkém myšlení ráj "doplněn" peklem a očistcem, a také snahu zahrnout pozemský ráj do geografie. Ráj tak nabývá tvářnosti utopie, a autor proto do svého výkladu zahrnuje i kapitoly věnované království kněze Jana, různým ostrovům blaženosti, zemi Ofír a El Doradu. Čím víc se dostává ráj ve vědomí lidí mimo realitu, tím víc se snaží ho do ní vrátit. Škoda, že tento trend Delumeau zachycuje jen jako historii tvorby zahrad a parků. Poslední kapitoly pak věnuje pokusům barokních a osvícenských učenců situovat biblický ráj do různých oblastí Blízkého východu, jejich absurdním úvahám o chronologii událostí, jež se v Edenu odehrály, jejich sporům o sexuální život Adama a Evy, předjímání evolucionismu a pojetí "přírodního stavu" u Rousseaua a Kanta. Závěrečná kapitola pak ukazuje, že v rámci křesťanského myšlení existovala již ve 2. století jiná varianta chápání ráje - a sice taková, která vlastně předjímá učení Teilharda de Chardin a bere člověka jako bytost historicky se vyvíjející od Dítěte k Bohu.

Dějiny ráje, zahrada rozkoše
autor: Bronislav Pražan
Spustit audio