Když jsem bejval tramp. O hledání ozvěn dávných zážitků

Čím více hledá, tím více se v hledání ztrácí. Stezka se však klikatí dál a v dáli možná dál stojí stará moudrá sosna.

Dokument, který začal odhodlaně cestou na výstavu o století trampingu se čím dál víc stává zprávou o samotném procesu hledání a nacházení. Místo kořenů trampského hnutí ohledává autor své vlastní kořeny a pokouší se alespoň na chvíli vrátit do období, ve kterém se s trampingem setkával a kdy se chtěl stát trampem. Dokumentem se sice prolíná tématika kamarádství a touhy po dobrodružství, trampská identita se však autorovi poněkud vytrácí pod rukama a rozpracovaný zvukový projekt se rozpadá do zdánlivě nepropojitelných částí.

Téma trampingu se v něm občas objevuje a pak zase mizí.  Jedině, co přetrvává, jsou kamarádi a písně, které nelze zapomenout. Autor se tedy vydává na cestu osobní archeologie v tekutých píscích. Nakonec vzniká zvláštní rozhlasový tvar, nikoliv dokument v pravém slova smyslu, nýbrž tzv. feature, druh rozhlasového pořadu, v němž se sice pracuje s reálnými zvukovými nahrávkami, ale cílem není vytvořit „objektivně pravdivý pořad“. Stěžejní je osobní pohled autora na určité téma, jeho vlastní vnímání skutečnosti.

Až do konce pořadu není vlastně úplně jasné, co je hlavním tématem, protagonista se propadá vrstvami vlastních vzpomínek a dotýká se mnoha oblastí: dětství, kamarádství, dobrodružství a dalších popsatelných i nepopsatelných věcí.

Čtěte také

Český tramping neskončil, tahle subkultura tady bude dalších sto let, míní fotograf

Tomáš Procházka jako hudebník a zvukový umělec pracuje ve svém pořadu s atmosférami, rytmy, útržky rozhovorů   a čím dál více i s  vlastními pochybnostmi. Spolu s autorem posloucháme, procházíme se listopadovým listím, vzpomínáme a v určitém okamžiku pochopíme, že naši staří kamarádi tu pořád ještě někde jsou, mají sbalené batohy a  čekají  na nás. Čekají, až zase vyrazíme.