Karel Hvížďala: Kulturní revoluce

Rozdíl je jen snad v tom, že tenkrát tak hovořili mladí intelektuálové a ne zralí muži, jako je tomu dneska.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Franta, Renoir a Brunclík v Praze

Trvalo ale dost dlouho, než lidé pochopili, že tzv. čínská kulturní revoluce představovala vražednou manipulaci a než ji dokázali odlišit od skutečné proměny, kterou do západní Evropy přinesli v roce 1945 vítězní američtí vojáci. Nevídaná nenucenost ohromila populaci swingem, jazzem, filmem, komiksem a rock-and-rollem. Osvobození od nacismu představovalo evidentně tu nezvratnou změnu západoevropské společnosti, která k nám proudila dlouho jen přes rádio Luxemburg.

Sociologové dnes říkají, že americká armáda nejen dobyla území okupované fašisty, ale s jistým přispěním existencialistů ve Francii mentálně převrátila část kontinentu a ten se z toho dlouho nevzpamatoval, protože spíš napodoboval Hollywood a ještě nedávno v Cannes půl hodiny tleskal Michaelu Moorovi, kterého není možné považovat za vrchol vytříbenosti ani pravdivosti, jak napsal André Glucksmann.

Změna, která doputovala nakonec i k nám, znamená v důsledku rozvolnění mravů, které již mnoho lidí nepohoršuje, jak dokazují čísla: polovina dětí se rodí mimo manželství. A pokud jde o ateismus, Západ nás dohnal, jak potvrdil papež Jan Pavel II., když řekl: Evropané žijí, jako by Bůh neexistoval.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Semafor slaví šedesátiny a Jiří Suchý osmaosmdesátiny

Jenže, jak tomu vždycky bývá, každá velká změna má i svou odvrácenou tvář. Na tu již upozorňovali existencialisté a to vedlo, třeba ve Francii, když už jsem u Glucksmanna, jehož matka mimochodem pocházela z Česka, že se za třicet let změnila struktura hospodářství. Tato nejrychlejší proměna v dějinách se připisuje neosobním ekonomickým mechanismům a technologickému rozvoji. Filozofové v této souvislosti hovoří o tom, že místo kultury zakořenění nastoupila kultura vykořenění.

De Gaulle tehdy napsal: „Ve všeobecném pokroku nad osudem jedinců visí mrak. Starobylý poklid národa rolníků jistých, že z půdy získají nevalné, ale zaručené živobytí, u dětí tohoto století vystřídala neurčitá úzkost vykořeněných.“

Něco podobného se stalo po třiceti letech od převratu v roce 1989 i u nás, kde rovněž jedinou jistotu, kterou lidé mají, je, že u nás vládne a bude vládnout nejistota. A to je nejspíš důvod, proč se zase obracejí na Východ. My můžeme jen doufat, že většině dojde rychleji, že jde jen o obnovený jiný typ vražedné manipulace.