Karel Hvížďala: Jak se máme ptát

Připomínka výročí 17. listopadu v Českých Budějovicích
Připomínka výročí 17. listopadu v Českých Budějovicích

Chceme-li nějakou situaci, zvláště takovou, která nás ohrožuje, přesně popsat a porozumět jí, musíme opustit zaběhlý kontext, zaběhlá schémata i slovní spojení.

Důvod je zřejmý: pokud pracujeme s hotovými pojmy, svět nám uniká: už jsme je slyšeli tolikrát, že po nás stečou jako déšť a my nejsme nuceni používat mozek.

Ranní úvaha Karla Hvížďaly: Podivná smrt Evropy

Evropa

„Svět přichází do Evropy přesně v ten moment, kdy Evropa ztratila ze zřetele, čím je.“

Na zaběhlá schémata přicházejí zaběhlé odpovědi. Na tomto principu pracuje marketing. O něčem přemýšlet, znamená vymanit se ze sevření zaběhlých kolejí. O to se pokouší padesátiletý Edward Luce v knize Soumrak západního liberalismu, když říká, že na věci, které jsme se naučili nezpochybňovat, se musíme dívat znovu, a s mnohem větší nedůvěrou.

„Představit si dějiny jako pouhý sled nahodilostí je nad síly lidského ducha,“ řekl nedávno zemřelý americký ekonom Robert Heilbroner. Důvod je zřejmý: Celá století lidé na Západě, kam v tomto směru patříme i my, vnímají historii jako lineární děj, v němž čas plyne směrem ke šťastnému konci. Touhle tradicí se inspirovali i hollywoodští scénáristé. Proto v roce 1989 všichni věřili, že zvítězil humanismus a tíhnutí k osobní svobodě každého jednotlivce.

A po třiceti letech víra v autoritářské vedení národa zažívá mohutný návrat na výsluní ve Spojených státech, v Turecku, v Maďarsku a mimo jiné i u nás. Luce píše: Západní liberalismus se ocitl v obležení. Podíváme-li se ale na globalizovaný svět z dostatečné výšky, zjistíme že pro devět desetin lidstva, která z větší části dnes dohání Západ, jak vidíme v Číně, v Indii či jinde, není vůbec duchovní pokrok lidstva tématem.

Ranní úvaha Karla Hvížďaly: O kulturní krizi

Centristický kandidát Emmanuel Macron

Proč  Evropu překvapil brexit, vítězství Macrona ve Francii, Babiše v Česku, a naopak proč doposud zůstala v čele Německa paní Merkelová?

Podle Luce ale smrtelné nebezpečí pro západní představu o pokroku číhá uvnitř, protože Donald Trump a jeho evropské protějšky nejsou příčinou krize demokratického liberalismu, ale příznakem.

Francis Fukuyama se ptá, jestli jde jen o korekci situace na demokratickém trhu, nebo o globální krizi. Mnoho politologů se domnívá, že za tuto situaci může vyždímání středu, nebo jak Němci říkají vznik prekariátu, tedy lidí, jejímž určujícím faktorem se stala ekonomická nejistota. Ztráta či marginalizace staré střední třídy, o kterou se liberální demokracie opírala, otevřela prostor pro krajní proudy, které vedly k tvrdému rozdělení společnosti, jak můžeme pozorovat ve Velké Británii, Spojených státech, Francii i třeba v České republice.

A protože tlak na snižování příjmů střední třídy, která u nás ani nestačila vzniknout,  bude podle Edwarda Luce v následujících letech nelítostný, bude střední Evropa nejvíc ohrožená. Dostat se z této pasti znamená přestat se zajímat o aktuality a rozšířit si kontext, jinak dovolíme, aby na planetě zavládl po marginalizaci Spojených států chaos.