Karel Hvížďala: Anamnéza Jiřího Sozanského

8. únor 2022

Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? To je název nejslavnějšího obrazu Paula Gaugina a často se o něm říká, že jde o vrchol jeho tvůrčí práce. Na rozměrném obraze, byl čtyři metry široký a metr vysoký, začal tento francouzský malíř, který byl v té době již sám těžce nemocný, pracovat v roce 1897 údajně proto, že se dověděl o smrti své dcery Aline.

A podobně právě vydaná velká a objemná kniha Jiřího Sozanského Post scriptum vznikla k 100. výročí narození jeho matky a po třiceti letech od její smrti: jde o vzpomínky a poznámky, v nichž se jeho matka zpřítomňuje a je střídavě v roli hlavní, anebo vedlejší, protože jak sám v knize píše: „Když zemřela, můj život se stal jiným příběhem.“

Čtěte také

Po rozhodnutí před blížící pětasedmdesátkou bilancovat otevřel i tuto ne příliš šťastnou, ale o to důležitější kapitolu a začal vyhrabávat vzpomínky a dokumenty, které tvoří páteř této výpravné knihy plné dokumentů, fotografií, a reprodukcí jeho děl.

Obraz matky Jiřího Sozanského v jeho vzpomínkách, na fotografiích, nesčetných kresbách a malbách se stal cestou, po které se snažil dopátrat kořenů svého uměleckého úsilí, o němž od prvopočátku tušil, že pramení z její existence, která sice nebyla šťastná, ale svým způsobem vnitřně bohatá a z níž vychází i umělcova strategie života, jak v závěru poznamenává Libuše Heczková: Ta jeho strategie je o permanentním intimním sdílení a setkávání a posléze syrovém vyprávění vnitřních příběhů, které se v této knize stále vrací k matce. V publikaci najdeme vizualizované návraty doplněné nečekaně slovem. Činí tak s jemu vrozenou robustností, která odpovídá jak jeho vizáži, tak jeho životní dráze: začínal jako zedník a kopáč.

Čtěte také

Potřebu Jiřího Sozanského odpovědět na základní Gauguinovy filozofické otázky má ve zralém věku asi každý muž, což mohu sám potvrdit, protože pro mě podobnou zásadní roli sehrála babička a kvůli ní jsem sepsal své Nezapomínky s názvem Věta jako povolání. Ale právě kvůli tomu taky vím, že vtěsnat do takto krátké poznámky zevrubnější pohled na bezmála čtyřsetstránkovou knihu by byla troufalost, a proto raději na závěr připojím svou vzpomínku na společnou práci na knize Jak myslet umění. Tehdy mi Jiří Sozanský na otázku: Pamatuješ si na situaci, ve které tě poprvé napadlo, že chceš být malířem?, odpověděl takto:

„To jsem věděl od dvanácti let. Může za to asi maminka, která mě obklopila reprodukcemi Rembrandta a da Vinciho a od malička mi k Vánocům, narozeninám atd. kupovala barvičky. Ale ve škole jsem měl z kreslení trojku, moje výkresy neodpovídaly představám učitelky, přetahoval jsem linky, barvy mi stékaly.

Čtěte také

Jednou ale za ní suploval jiný kantor, přinesl do třídy vycpanou sovu, měl jsem tempery a pamatuji se na ten pocit, jak jsem vymačkával tubičky, hnětl barvu na čtvrtce, až mi sova začala z těch barev sama vylézat. Učitel byl udivený, byl to akademický malíř, okamžitě rozpoznal talent a podíval se na mě s respektem. Tehdy jsem pochopil, že chci dělat obrazy a že na to mám. Máti mě v té představě podporovala a později mě posilovala, když jsem dělal zkoušky na Akademii výtvarných umění.... To bylo v roce 1967...“

A právě o tom, jak se z neukázněného kluka vyrostlého na ulici, vyučeného zedníka, stal výrazný umělec a nakonec i muž slova, je jeho kniha, která má motto: Do svých dvaceti pěti let jsem v podstatě nepsal. Kromě občasného vyplnění úředního formuláře k tomu nebyl důvod.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...