Karel Hvížďala: Michel de Montaigne, vynálezce eseje

21. prosinec 2021

„De Montaigne je typický Probouzeč duchů, osvoboditel v nejvlastnějším slova smyslu a málokdo z našich předchůdců učinil tolik jako on, aby nás, svoje potomky, naučil chodit po vlastních nohách, a po dvou.“

To jsou slova profesora Václava Černého z roku 1966, která otevírají nový a dosud nejobsáhlejší výbor z Esejů Michela de Montaigneho z 16. století, které pan profesor kdysi přeložil a pro toto vydání doplnil Václav Jamek. Knihu vydalo prestižní nakladatelství Arbor vitae a má bezmála 800 stránek.

Čtěte také

Esej, kterou roku 1580 vynalezl, neznamená ale ve skutečnosti pokus, jak se u nás začasté překládá, ale spíše rozprávku, besedu se čtenářem, která je však velice osobní. Byl jeden z prvních autorů, který vyslovil myšlenku, že univerzální lidství můžeme objevit pouze v sobě, a proto opustil úřednické místo, uzavřel se ve svém zámku ve věži, kde studoval latinské a řecké knihy, nad kterými meditoval.

Pro jeho psaní je příznačné, že ho podřizuje zcela svobodnému toku svých myšlenek, nesnaží se je násilně organizovat, těká, zastavuje se, komentuje je, nebojí se odbočit jakýmkoliv směrem, přičemž není žádný patetik, umí se nad nápadem usmát: je to ironik. Sám o tom napsal: „Jiného šikovatele těch svých zlomků nemám než náhodu. Jak mi moje nápady přicházejí, tak je kupím.“

Čtěte také

To je ale právě ten hlavní důvod, proč se často považuje za sjednotitele, protože forma eseje má možnost dát našim slovům křídla, volně létat, přeskakovat a zaskakovat, oslnit, zazářit a vyvést čtenáře z míry, a tímto stylem je rezistentní vůči všemu, co již bylo myšleno a ty, kteří se z toho umí radovat, spojuje, stmeluje. Takových lidí sice není nikdy mnoho, ale poznáme je podle radosti z poznání.

Tím vším je tento malý  lišák, který měl velké modré oči, lysou a podlouhlou hlavu s malými ústy a z nějž vyzařovala chladná nedůvěra, dodnes velmi moderním a stále čteným autorem. Celým svým dílem totiž nabádá bedlivého čtenáře k tomu, aby nevěřil žádným majitelům pravdy, kteří tvrdí, že rozumí fungování společnosti a vědí, jak ji vylepšit. Předvádí nám, že člověk, který toho hodně ví, tím víc zjišťuje, že věc je mnohem složitější, než si původně myslel.

Čtěte také

Eseje de Montaigneho, který sám sebe považoval za počestného lenocha, který hledal pouze takové vědění, které vedlo k sebepoznání, je možné číst i jako modlitbu za lepší budoucnost. Absolutní i bolestivé sebeuvědomění si je mu konečným cílem.

Pro de Montaigneho pojem šlechtice splývá především s mravními kategoriemi, s pojmy loajalita, urozená čest a věrnost danému slovu. Podle něj právě tyto vlastnosti po šlechtě přebírají i další sociální třídy, protože ve zdravé společnosti jsou nadtřídně platné. Podle profesora Černého je to zvláštní moment renesance, kdy se člověk zamyslel sám nad sebou a zvnitřku ohmatal lidské možnosti a samu formu lidskosti. A to je úkol, na který bychom neměli zapomenout ani v tzv. pozdní moderně, proto je de Montaigne čtený i dnes.

Čtěte také

Tento muž se narodil 28. února 1533 na zámku Montaigne, jako třetí syn bohatého patricije, vinaře a obchodníka. Rodinný dům stál  v obchodním přístavu Bordeaux. Jeho matkou byla dcera portugalského Žida. Otec se snažil ve svém synovi vychovat odolnost a skromnost. Nechal ho učit latině, kterou si osvojil stejně jako francouzštinu a stal se již v mládí horlivým čtenářem. Otec mu koupil úřad radního a poté rady parlamentu v Bordeaux. Po jeho smrti v roce 1568  se přestěhoval na zámek a tam v roce 1572 zahájil práci na své knize Esejů, na které pracoval až do své smrti v roce 1592.

Ale na závěr se musím přiznat, že de Montaigneho jsem si oblíbil již kdysi dávno a dodnes mě to nepřešlo, ale vy, co mě posloucháte, ho budete číst třeba úplně jinak. A tak je to dobře.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.