Kamenožrouti a softwarové bomby

Možná že ani výstup zelených rostlin na souš se v prvohorách neodehrával jenom podle známého scénáře o řasách, které osídlují vlhkou zónu mezi přílivem a odlivem a stále více se adaptujících na zemské podmínky.

První rostliny mohly také vzniknout v okolí horkých pramenů, jaké známe třeba z Karlových Varů. Vývoj by v tomto případě začal mikrobiálními povlaky na stěnách puklin, kterými teplé roztoky stoupají k povrchu. Pokračoval by primitivními houbami, které by osídlily okolí vývěrů. Přes organismy podobné lišejníkům by se pak stále více osamostatňoval a opouštěl teplo rodného pramene. Možná by ani lišejníkům nic jiného nezbylo, protože i prameny "žijí" jen nějakou dobu, pak slábnou a vysychají.

Život se poměrně nezávisle vyvíjel v okolí celé řady termálních oáz a vznikla tak i celá řada druhů živých tvorů. Pásma života pak v neustále se rozšiřujících kruzích expandovala z jednotlivých center až do okamžiku, kdy se setkala. Pak nastala nemilosrdná válka o přežití. Posléze se ovšem konkurenti nejenom naučili žít vedle sebe, ale také profitovat z "přítomnosti nepřítele". Dějiny úspěšných biologických systémů jsou plné příkladů nejenom zkrocení, ale také využití nepřítele k nějaké konstruktivní činnosti, třeba na trávení a zpracování potravy.

A teď se na celou věc podívejme z hlediska počítačových sítí. Počítače jsou nejenom "lidské", protože byly vyvinuty hlavně ke komunikaci. Ale jsou také "biologické", protože podobně jako život sám vznikají v oázách výzkumných center, šíří se kyberprostorem, narážejí na jiné systémy a učí se s nimi sžívat a komunikovat. Podobně jako život sám musí počítače také čelit celé armádě vnitřních nepřátel - stále chytřejších virů.

Vývoj počítačové sítě je stejně jako vývoj života ovlivňován, urychlován či naopak ničen neustálými zásahy z tisíců různých stran - od jiných firemních systémů i od nepřátelských hackerů nevědoucích, že jsou nezbytnou součástí každé evoluce a tedy zakladateli establišmentu, proti kterému se bouří.

Nepřítel minulosti bombardoval mosty a železniční nádraží, ničil průmyslové komplexy a rafinerie ropy. Jenže dnes jsou hlavním atributem moci informace o lidech, trhu, směnných kurzech a cenných papírech. Nepřítel budoucnosti bude mezi vrstvy stále složitějších programů ukládat softwarové bomby, které mohou v počítačích ležet celé roky, než je nějaký impulz aktivuje.

Vím, jak nejisté je cokoliv, co se dá o paralele mezi globální tkání života a počítačovou sítí říct. Myslím si ale, že jsme v tom relativně ranném stádiu vývoje, kdy na sebe kruhy jednotlivých systémů začínají narážet a propojovat se. Paleontologický záznam změn minulosti ukazuje, že o skutečných krizích můžeme hovořit až u ekosystému a že čím je ekosystém složitější a vyladěnější, tím se zvyšuje pravděpodobnost zmaru. A protože globální počítačová síť se svou povahou víc blíží "ekosystému" než "stroji", očekávám, že bude stále úspěšnější, ale že to nebude zadarmo.