Kamaráde, ty bys měl zpívat! Osudy Michala Prokopa
Rozhlasové vzpomínání zpěváka, kytaristy, skladatele, moderátora a (bývalého) politika tentokrát natočil další rocker, známý jako frontman ze skupin Jasná Páka a Hudba Praha, Michal Ambrož.
Michal Prokop se narodil v roce 1946 židovským rodičům, kteří prošli terezínským ghettem a nedlouho po skončení druhé světové války se vzali. Brzy se ale rozvedli a syn žil s matkou. Na střední škole hodně četl, zajímala ho historie. „Tehdy jsme založili hodně, ale hodně amatérskou kapelu, která tvořila prazáklad skupiny Framus Five,“ vysvětluje úplné začátky své muzikantské kariéry.
Kolej Yesterday
Na vysoké škole (VŠE v Praze) na čas přibyl Karel Zich. Po jeho odchodu si kapela myslela, že bude instrumentální, ale to dlouhodobě udržet nešlo. „Víceméně z nouze, v lednu 1967 někde na Praze 4 jsem poprvé vylezl před mikrofon a zpíval asi pět bluesových věcí, tenkrát jsme poslouchali anglický bluesový kapely. Byl tam i Otto Bezloja, basista a lídr kapely Matadors, náš idol. Přišel za mnou a řek mi: ,Kamaráde, ty bys měl zpívat.‘ No, tak jsem začal.“ Pak to šlo velmi rychle. Ještě koncem toho roku se Michal Prokop stal se svou kapelou překvapením 1. československého beatového festivalu v pražské Lucerně. Dostali nabídku nahrávat pro rozhlas, oslovila je Reduta, natočili první album Blues In Soul.
Během jednoho roku se Michal Prokop ocitnul mezi elitou. Ve druhé polovině šedesátých let dosáhl slávy, kterou nezastavila ani začínající normalizace. V roce 1970 vyšlo druhé album, klíčovou skladbou se stalo Město ER s textem básníka Josefa Kainara. Pak se ale situace začala zhoršovat, členové kapely přešli k pop music a Michal Prokop nakonec taky. „Tehdy jsem profesně udělal největší chybu svého života, ale neměl jsem do čeho píchnout, byla to beznaděj, zoufalství.“ Kývl na výzvu Hany Zagorové, aby jí dělal partnera v jejím novém programu. Měl stabilní angažmá, vydělával peníze. I tady se ale snažil najít svou parketu, stylově se však do této sféry vůbec nehodil a špatně se v ní cítil. „Jenže to nebyla chyba Hanky Zagorové, ale moje. Trvalo to, ale pak jsem pochopil, že z toho musím ven.“
Základní princip, co mi vštípil Láďa Kantor už v roce 1983 a co se snažím držet, je, že se člověk musí obklopit lidmi, který jsou minimálně tak dobrý jako já, spíš lepší.
V roce 1975 pop music opustil a pokoušel se znovu postavit na vlastní nohy. Po téměř desetileté pauze vyšlo album Holubí Dante, s obnovenou sestavou skupiny Framus Five. „Láďa Kantor mi tehdy řekl úplně zásadní věci – že nemůžu dělat sám, že musím mít vedle sebe muzikantskou osobnost, že musím mít tým a textaře. Takže z toho vyplynula setkání s Honzou Hrubým, Petrem Skoumalem a Pavlem Šrutem. A zároveň s těmito lidmi mi Láďa přines písničku Kolej Yesterday s tím, že to je něco, co bych měl asi dělat,“ říká Michal Prokop. Kolej Yesterday, album původně vydané v roce 1984 pod značkou Panton, představovalo začátek harmonické spolupráce, která pokračovala dvěma studiovými nahrávkami Nic ve zlým, nic v dobrým (1987) a Snad nám naše děti... (1989).
Z pódia do ouřadu
Všichni se divili, jak je možné, že rocker, který lítá po jevišti s kytarou, je schopný vzít si ráno kravatu a jít do ouřadu. Mně to ale vůbec nevadilo, naopak mě to docela bavilo.
Po listopadu 1989 Michal Prokop rozšířil své působení z aktivního muzikanta na aktivního politika. Po sametové revoluci působil jako poslanec a od roku 1992 byl náměstkem ministra kultury. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny za ODA, předsedal Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. „Všichni se divili, jak je možné, že rocker, který lítá po jevišti s kytarou, je schopný vzít si ráno kravatu a jít do ouřadu. Mně to ale vůbec nevadilo, naopak mě to docela bavilo. Co mě naopak nebavilo, byly partajní půtky a hádky, které nakonec vlastně vedly k mému odchodu z politiky. Té doby ovšem vůbec nelituji. Mám mnoho vzpomínek na Václava Havla i další lidi, od kterých jsem se tehdy spoustu naučil.“ V letech 1998–2001 byl ředitelem projektu Praha – Evropské město kultury roku 2000. Od roku 2000 moderoval v České televizi televizní talk show Krásný ztráty.
Jak v rozhlasových Osudech přiznává, do hudební branže se vrátit moc nechtěl. „Měl jsem strach, že na mě nikdo nečeká. Ze návrat v úplně jiných podmínkách a nota bene ve vyšším věku zkrátka nevyjde.“
V síni slávy
Ale vyšlo to. S kolegy s Janem Hrubým a bluesovým kytaristou Lubošem Andrštem obnovili akustické trio, vyšlo album Poprvé naposledy, které bylo oceněno zlatou deskou. Koncertů přibývalo, podobně i různých autorských aktivit, takže se postupně nashromáždil materiál pro album Sto roků na cestě, oceněné dokonce deskou platinovou. V roce 2017 vstoupila skupina Framus Five na základě hlasů posluchačů Rádia Beat do Beatové síně slávy. A letos v březnu byl Michal Prokop uveden do Síně slávy České hudební akademie.
Připravil: Michal Ambrož za spolupráce Pavla Bartoše
Technická spolupráce: Petr Janečka
Natočeno v roce 2019.
Psáno pro Týdeník Rozhlas.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
