Jeden druhému jsme velikým divadlem

Pražský divadelní festival německého jazyka, představení Jas. Okamžik
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pražský divadelní festival německého jazyka, představení Jas. Okamžik

Přesvědčovat se o tom můžeme pravidelně každý rok také na představeních, která do Prahy zavítají v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka.

Letos právě končí 22. ročník přehlídky – v kontextu naší kultury docela dlouhá tradice. Potvrzuje to i ředitelka festivalu a překladatelka Jitka Jílková. „My se samozřejmě snažíme tuhle tradici udržovat, a kdybych teď neseděla ve studiu, tak bych se snažila to zaťukat, protože ohlasy máme kladné. Ty soubory, které u nás hostovaly, byly nadšené především z ohlasů publika. Když jsme před více než dvěma desítkami let začínali, vůbec jsme si nebyli jisti, jak nás publikum přijme, protože vůči německé kultuře tehdy ještě panovaly docela velké předsudky. Naštěstí se nám podařilo přesvědčit publikum, že všechno může být jinak.“

Burgtheater Wien, projekt volně podle Josepha Rotha: Hotel Evropa

Ostatně není jenom německé divadlo, ale také rakouské, lucemburské a švýcarské – jakoby jeden celek: divadlo německojazyčné. Existují rozdíly?

„Jak jde doba, tak čím dál tím míň. Ten divadelní německojazyčný prostor je neskutečným způsobem prorostlý. Působí tady především tzv. intendantský kolotoč. Ten spočívá v tom, že ten který ředitel divadla dostane funkci třeba jenom na pět let. Ví se předem, že po těch pěti letech bude buď usilovat o to, aby v té funkci zůstal, nebo bude usilovat o to, získat nějaký ještě významnější post – ve větším nebo renomovanějším divadle. To ví samozřejmě celý soubor.

A protože se německojazyční divadelníci nebojí migrovat, tak se po celé to intendantské období snaží pracovat tak dobře, aby případně poté mohli se „svým“ intendantem odejít do dalšího, toho slavnějšího divadla. Nebo aby se udrželi tam, kde se jim spolupráce v divadle zalíbila. Já myslím, že tento systém velikánskou měrou přispívá k tomu, že německojazyčné divadlo je tak kvalitní.“

D'haus (Düsseldorfer Schauspielhaus) Elfriede Jelinek: Světlo v krabici


Jak si udělat jasno ve výběru divadel nebo inscenací?

To narážím na heslo letošního divadelního festivalu ALLES KLAR. Jistě existuje i vzájemné ovlivňování a inspirování mezi festivaly. „Pokud jde konkrétně o náš festival,“ konstatuje Jitka Jílková, „tak přiznáváme bez mučení, že pro nás je nejdůležitější inspirací berlínské Theatertreffen. To je největší divadelní festival německého jazyka na světě. A hned po něm přicházíme kupodivu my.

No a ten berlínský festival si opravdu nemusí dělat starosti o finanční prostředky. Já jsem jednou uvedla do velkých rozpaků tehdejší ředitelku festivalu, zeptala jsem se jí, co dělají, když vyberou do programu nějakou inscenaci a potom nemají dostatek prostředků na to, aby ji mohli do Berlína přivézt. Ona se s něčím takovým nesetkala, protože finance tam nejsou nikdy důvod, proč by se něco nemělo uskutečnit.“

Jas, Světlo – Hell, Licht

To jsou vlastně další variace motta letošního festivalu. Pojem Jas se objevil už v první inscenaci letošního festivalu nazvané Hell. Ein Augenblick (Jas, Okamžik), v novátorské inscenaci dortmundského divadla, která se snažila o propojení činohry a fotografie, vznikaly tak obrazy svědčící o pomíjivosti života a jedinečnosti okamžiku.

Burgtheater Wien, projekt volně podle Josepha Rotha: Hotel Evropa

Další pojem Světlo přivezlo düsseldorfské divadlo. Hru Světlo v krabici napsala nositelka Nobelovy ceny Elfriede Jelinek. A ačkoliv v obsazování a pojetí textu ponechala režisérovi inscenace Janu Philippovi Glogerovi volnost, potěšilo ji prý, když hru připravil s vynikajícím ženským ansámblem hereček od 10 do 70 let. Vnáší tak „světlo“ do složitého myšlenkového světa slavné spisovatelky a divadelnice.

Nezbývá než se ptát: motto festivalu ALLES KLAR můžeme teď, když končí, doplnit o tečku, tři tečky, vykřičník nebo otazník? Jitka Jílková v tom má jasno: „My tam máme otazník a já si myslím, že ten jediný tam patří.“