Jazzissimo: Typický Paul Desmond 2/5

28. květen 2015

Desmond, který se v Brubeckově kvartetu po léta těšil výsluní zájmu veřejnosti, stál najednou po rozpadu kapely v 60. letech mimo tvůrčí ohnisko překotně se vyvíjejících hudebních směrů, především free jazzu a jeho variant. Mezi těmito bouřemi, z nichž některé se odehrály „ve sklenici vody“, šel Desmond vždy sám po vlastní cestě, která zachovávala nejobecnější trend moderního jazzu, ale i z bližšího pohledu mířila mimo umělecké tendence doby.

1. část, 2. část, 3. část, 4. část, 5. část

Paul Desmond v mládí obdivoval tenorsaxofonistu Lestera Younga a altsaxofonistu Johnyho Hodgese. Z pozdějších vlivů na Desmonda zapůsobil Lee Konitz (altsaxofon) a kolega Brubeck. Jako své nejoblíbenější jazzmany jmenuje: Jima Halla, tenorsaxofonisty Ala Cohna a Zoota Simse, trombonistu Boba Brookmeyera, dále Gerryho Mulligana, Milese Davise a Billa Evanse.

Vedle dlouhé řady saxofonistů, které můžeme vzájemně zaměňovat, aniž bychom se moc spletli, nebo je příliš urazili, vystupuje z davu Paul Desmond. V rubrice Down Beatu Blindfold Test, muzikanti Desmonda bezpečně poznávali a až podezřele jednoznačně ho chválili příslušníci starší generace i avantgardy.

Desmond vyrostl ve skleníkové atmosféře tzv. dobré rodiny a břímě přecitlivělosti mu mnohokrát zkomplikovalo život. Málomluvný, introvertně založený muzikant, věčně nespokojený se svou hudbou, se přesto nikdy ani nepokusil sestavit vlastní skupinu. V partě jazzmanů byl hlavní bavič se svým suchým humorem; v soukromí byl prý „nejosamělejší člověk na světě“. Výsostný hudebník, náruživý kuřák se sklonem k alkoholismu. Přitom jeho hudba byla ryzí a průzračně čistá.

Paul Desmond s Gerry Mulliganem jako hosté Brubeckova tria v roce 1972:
autor: Petr Zvoníček
Spustit audio