Zlatý hlas Afriky zpívá hudbu s poselstvím

02391167.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02391167.jpeg

Malijský zpěvák Salif Keita debutoval před 30 lety. Jeho kariéru připomene čtvrteční Worldbeat Zdeňka Přidala na Vltavě. Poslouchejte v 9.00!

Salif Keita, přímý potomek zakladatele prastaré Říše Mali, se narodil 25. srpna roku 1949 ve vesničce Djoliba na břehu Nigeru, nedaleko malijského hlavního města Bamako. Jako albín neměl šťastné dětství. Vyrůstal osamělý, jako terč posměchu. Byl však nadaný student a fascinovala ho hudba. Učil se zpívat poslechem malijských minstrelů, potulných muzikantů a vypravěčů, griotů.

Chtěl se stát učitelem, ale nepřijali ho kvůli slabozrakosti způsobené albinismem. A tak se rozhodl, že bude hudebníkem. Ovšem v Mali je tato profese vyhrazena právě jen dědičné kastě griotů. Porušil tak tradici a jeho rodina to těžce nesla. Odešel proto do Bamaka, žil na ulici, zpíval v kavárnách a na tržištích. V polovině 80. let se přestěhoval do Paříže.

Počátky Keitovy sólové kariéry rámuje debutové album s názvem Soro, které vyšlo před třiceti lety, v roce 1987. O pouhé tři roky později už byla na světě jiná jeho slavná deska nazvaná Amen. Vznikla v producentské režii legendárního Joea Zawinula, který kromě orchestrací zajistil nahrávce atraktivní obsazení.

Společně se Salifem Keitou a pečlivě vybranými muzikanty z Mali a Francie na ní hráli například saxofonista Wayne Shorter nebo kytarista Carlos Santana. Album Amen učinilo z Keity prvního afrického bandleadra, který získal nominaci na cenu Grammy.

Během své kariéry nasál do svého hudebního výrazu obrovské množství vlivů. Prvky tradiční hudby mandinských griotů snoubí s dalšími západoafrickými vlivy z Guiney, Pobřeží slonoviny a Senegalu, nechal se ovlivnit i afrokubánskou, španělskou nebo portugalskou hudbou, salsou, funkem, jazzem, jazz-rockem, blues nebo chansonem. Často je spojován s afro-popem, blízko má i k orientu.

Zlatý hlas Afriky zpívá hudbu s poselstvím. Keita je aktivista, obhájce panafrikanismu. V roce 1990 založil charitativní organizaci SOS Albinos a o jedenáct let později za stejným účelem, tedy na podporu boje proti stigmatu a pověrám spojenými s albinismem, také globální nadaci.

Vede debaty na téma rozvoje afrického hudebního sektoru a jeho vlivu na kampaň proti chudobě, klade si otázky, jak Afriku osvobodit od pandemií a hladomoru. V roce 2004 ho OSN jmenovalo svým ambasadorem pro sport a hudbu.

Stejný rok znamenal také další významný obrat v Keitově profesním a osobním životě, když se rozhodl vrátit zpět do Mali. V Bamaku si zřídil nahrávací společnost, která nejednou pomohla začínajícím muzikantům z Mali a okolních regionů.

Nejspíš poslední album Salifa Keity nazvané Talé vyšlo roku 2012. Nechyběli na něm zajímaví hosté – třeba Roots Manuva, Bobby McFerrin nebo zpívající basistka Esperanza Spalding.

Čtěte také: Afrika na nové desce Hugha Masekely je úchvatnou zemí bez žánrových i politických hranic