Jaroslav Jan Paulík: Velké dobrodružství. Touha po svobodě a cenné svědectví posledních dnů války
Prozaik ovlivněný poetikou meziválečné avantgardy Jaroslav Jan Paulík (20. 2. 1895 – 13. 5. 1945) ve svém románu Arizona (1928) vyslovil na základě příhod skupiny trampů své životní přesvědčení o ceně fantazie, odvahy a mladistvého buřičství a o jejich nadřazenosti nad měšťáckou střízlivostí a konvencemi. Premiéru u příležitosti 80. výročí konce druhé světové války poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Paulík byl jako člen odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme zatčen na podzim roku 1942, vězněn byl na Pankráci, v Terezíně a Gollnowě a v říjnu 1944 byl v Drážďanech odsouzen k deseti letům káznice. Posléze byl převezen do Berlína-Plötzensee k novému soudu a odtud po náletu byl v dubnu 1945 odvezen do káznice v Dreibergen. Zde několik dnů po konci války zemřel ve vězeňské nemocnici na úplavici.
Paulíkovy deníkové zápisky z posledních dnů života zachránil německý spoluvězeň. Text byl posmrtně publikován pod názvem Grande Aventure (Velké dobrodružství) nejprve časopisecky (1948), později ve stejnojmenném knižním výboru z Paulíkových próz (1956). Podstatné fragmenty z těchto Paulíkových zápisků jsme vybrali pro rozhlasové zpracování. Přinášejí cenné svědectví o autorově touze po svobodném životě i o tom, jaký průběh měly poslední dny války v německé káznici. V knize se prolíná snově groteskní děj s lyrickými obrazy přírody.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Karel Leger: Zapomenutá duše. Když si pořídíte jako letní byt starobylý zámek a trochu tam straší
-
Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock. Binaurální hra o strachu, který dokáže člověka zničit
-
Vlasta Chramostová: Byl to můj osud. Na přeskáčku I. Četba z memoárů divadelní a filmové herečky
-
Robert Ranke Graves: Já, Claudius. Kulhavý, koktavý, podceňovaný. Jak se z outsidera stal císař?
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.