Jan Němec: Koneckonců i tím může být den památný

Nejspíš by se také mělo říct, že v tu dobu už moře dávno brázdí rybářské čluny a slunce je ještě tak nízko, že dokonalá těla mořských racků nasvěcuje zespodu.

Čtěte také

Jan Němec: Čelit jen základním faktům života

Udělej si čaj do termosky a vezmi si ho na druhou stranu města. Za katedrálou nahoře na ostrohu už vyšlo slunce a nikdo se jistě nebude zlobit, když si z naštosovaných židlí jednu vezmeš a postavíš si ji až na samý kraj betonového mola. V dálce plují obrovské kontejnerové lodě, jako připomínka toho, že toto není žádný jiný svět. I tady si lidé objednávají zboží z Číny a v tvrdých emailových schránkách jim dorůstají pracovní perly.

Moře má ještě chladné sny, přesto se z něj vynoří potápěč v neoprenu. Kývnete na sebe a tobě to připomene, že v místní pekárně už jistě vytáhli z pece pistáciové croissanty. Nemýlil ses. Co víc, i děda na trhu už na pult vyskládal velká plata domácích vajíček.

Čtěte také

Jan Němec: Jak se stát mechem

Každé pečlivě prohlédne, než ho vloží do krabičky, a ten děda je taky místní jazykovka: Dober dan, pozdraví slovinsky, thank you, poděkuje za objednávku, zwei und vierzig, oznámí cenu, buon apetito, popřeje italsky, dasvidanija, rozloučí se. Šest vajíček, pět jazyků, tím zbývajícím mluví jeho oči.

O dlouhých hodinách opisování od vln tady není co říct. Petr Borkovec radí: zajdi si do akvária! Jenže ty odpoledne radši sleduješ místní děti, jež obsadily oválné náměstí z lesklého bílého kamene. Z pomníku slavného rodáka je branka, dráhy balónů se kříží jako dráhy letadel na azurovém nebi. Dlažba je tu tak hladká, že po ní můžeš jezdit na kolečkových bruslích, a přesně to dělají sestry těch fotbalistů, vytvářejíc kolem nich pištivé kokony.

Čtěte také

Jan Němec: Mezi vyprávěním a obrazem

Rybáře, které brzo ráno konzervuje sůl, pozdě odpoledne konzervuje pálenka, a někteří jsou dokonce i otcové. Ve sportbaru běží skoky na lyžích, jeden Slovinec právě udělal nový světový rekord. Považ, žádný člověk v historii dosud nedoletěl na lyžích tak daleko, koneckonců i tím může být den památný. Nebo že kočka slastně usnula v odloženém podběráku, sny plné rybiny.

Není samozřejmě vyloučeno, že dojde i na spektakulární západ slunce. Proč ne, ta chvíle, kdy z oranžové koule poprvé ukápne do moře, má už navždy něco do sebe. Deci bílého ti však přece jen bude chutnat víc, jestliže moře přejde v nebe cestou oparu a na škále všech bledých tónů pastelové palety. V tu dobu se v lidech na pobřeží, v tu dobu se v pijácích aperolu probouzí chuť udělat si selfie, ale tím se ty nenech zmást: dávno tu nejsi, ty ani tento den.