Jan Němec: Blíženec
Sedám si k počítači ve chvíli, kdy se objevila zpráva, že ruský ministr zahraničí Lavrov tvrdí, že porodnice zasažená v Mariupolu byla plná extremistů. Vtipné to není, absurdní ano: Fáze číslo jedna, Rusové zasáhnou porodnici. Fáze číslo dvě, ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj se rozhořčeně ptá, zda mělo jít o denacifikaci novorozenců. Fáze číslo tři, Sergej Lavrov to v podstatě potvrzuje. Ano, porodnice byla plná extremistů.
A má pravdu, protože narodit se v těchto dnech v Mariupolu je extrémní. Je to extrémní čin, je to čin extrémní odvahy. Jenom nový život dokáže nebrat ohled na všudypřítomnou smrt.
Čtěte také
Než jsem usedl k počítači, měl jsem přednášku na univerzitě. Mluvil jsem o románu Alberta Camuse Cizinec. Už se to zapomnělo, ale Camus Cizince taky psal za války. Mezi březnem a květnem 1940 seděl v malém hotelovém pokoji na Montmartru a tísnil své titěrné písmo na bílé listy. Vyrušilo ho jen to, když z okna pokoje nad ním vyskočila žena a roztříštila si hlavu o dlažbu. Nashromážděné německé jednotky se zatím přibližovaly k Paříži, stejně tak, jako se dnes ty ruské přibližují Kyjevu. Vstoupily do ní záhy poté, co Camus dopsal první verzi rukopisu a musel prchnout.
Celý svět tehdy věděl, že nacisté pochodují po nábřežích Seiny. Nikdo nevěděl, že nějaký mladý Francouz alžírského původu právě dopsal knihu, ke které se poválečná generace bude upínat jako k žádné jiné. Některé události jsou zřejmé hned, jiné potřebují čas. Kdoví, možná už i dnes existuje v batohu nějakého prchajícího Ukrajince či Ukrajinky kniha, kterou budeme číst ještě za sto let. Tedy už ne my, ale naše děti nebo spíš děti našich dětí.
Čtěte také
Možná budou v té době Rusové pomáhat Mongolcům, aby odvrátili čínskou agresi nebo Číňané Rusům, aby odvrátili tu mongolskou. Ve zprávách se objeví stoletá ukrajinská babička s protiválečným transparentem a děti našich dětí se dozvědí, že se narodila během bombardování Mariupolu za rusko-ukrajinské války v roce 2022.
Cizinci to tehdy trvalo dva roky, než se z rukopisu stal knihou. Předpokládám tedy, že za rok, nejpozději za dva, se objeví román, na který čekáme. Jsou-li uprchlíků dva miliony, bylo by divné, kdyby s nimi hranice nepřekročily také desítky rozepsaných knih.
Čtěte také
Řekněme, že se ten román bude jmenovat Blíženec. A že si z Cizince vezme motto: „Měl jsem pravdu a mám pravdu, pokaždé mám pravdu.“ Co to bude za knihu? Kdo ji bude vyprávět? Jaké pocity by musela vyjádřit, aby se stala stejně slavnou jako Camusův román o nevinném vrahovi, román o člověku, který sice odmítne hrát společenské hry, ale bude odsouzen k smrti právě podle jejich pravidel? Nevím. Kdybych to věděl, zkusím ji napsat sám. Ale spoléhám nyní na Ukrajince jako my všichni. Vím jen, že v sutinách lze občas najít živý paradox.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
