Jan Němec: Alabastrový Parthenon

21. srpen 2020

V posledním bloku mé ulice sídlí pět provozoven. První je hipsterský barber shop, po staru holičství. Druhá je vietnamská večerka, netřeba říkat víc.

Následuje zkrachovalé tatérské studio, zbyl jen vývěsní štít U. S. Navy Recruitment Service a několik mučících přístrojů ve výkladci. Čtvrtá provozovna je výdejna e-shopu chutí Vychutnávej.cz. Samozřejmě, že chci mluvit o té páté, o obchodu Alekose Saviddise.

Čtěte také

Na rozdíl ode všech zmíněných tam ten obchod je už nejmíň dvacet let. V zaprášené výloze za žlutými mřížemi se bělají alabastrové postavy řeckého Parthenonu. Ovíjí je umělý břečťan, utiskuje tlustá trubka čističky vzduchu, ale i tak působí vznešeně.

Nahotu olympských bohů a múz zakrývá a odhaluje průhledný igelit, kterým majitel kulturní frontu z úběle chrání. Tři vykřičníky za nápisem na skle ZÁKAZ FOCENÍ VZORKŮ dávají tušit, že Řek je možná trochu nedůtklivý.

Ve svém obchodě sedává Řek dlouho po zavírací době. Často se stane, že když se v noci vracím domů, vidím ho přes výlohu, jak za pultem s malou lampičkou hledí do papírů. Pokud vím, v Brně jsou pouze dva takové obchody, které mohou mít otevřeno kdykoli. Prvním je knihkupectví Michala Ženíška v Alfa pasáži a druhým právě kamenictví Alekos. Z Ženíškova knihkupectví se večer často ozývá opera, Řek za svým pultem dřepí tiše.

Čtěte také

Tolikrát jsem si říkal, že bych měl vejít. Už od základní školy chodím hrát tenis s Pavlosem Pozidisem, umím pár slov řecky; kolik legrace jsme si kdysi užili, že né v řečtině znamená ano. Kalispéra, mohl bych teď Řeka pozdravit a zavést řeč třeba na to, že z výlohy nedávno zmizela nejen bohyně paměti a múza epického básnictví Kalliopé, ale i bohyně lásky Afrodité. Zbyly po nich jen blednoucí cedulky, ostatně jako po mnoha dalších. Vypadá to, že řecký Parthenon za žlutou mříží se vylidňuje.

Vylidňuje? To přece nejsou obyčejní lidé. Vybaví se mi občas, jak mně táta místo pohádek čítával starořecké báje a pověsti. Od té doby vím, že bohové trpí lidskými tužbami a lidé jsou v určitých okamžicích nadáni božským vhledem.

Kdoví, co si o tom Řek myslí. Na jeho webové homepage je polorozbořený Parthenon a pod ním nápis, že na mramor je záruka 2500 let.

Čtěte také

Sošky a busty na těch stránkách doprovázejí literární popisky. V případě Sókrata se dozvíme, co si myslel o manželství, Perikles přiznává, že Peloponéská válka nevyšla podle jeho představ, a Díogenés hovoří o tom, že člověk je spokojený, ne když své potřeby naplní, ale když se jich vzdá. Možná že Řek pod svou lampou dlouho do noci sepisuje právě medailony svých slavných krajanů, než je doprovodí informací o materiálu a cenovkou.

Ne, nikdy jsem do toho obchodu nevešel. Nechodím ostatně ani do té vietnamské večerky, ani do barber shopu ani do výdejny chutí. Ale před výlohou s alabastrovými figurami se občas alespoň zastavím. Athéna, Alexandr, Hippokrates, Karyatis, Herakles, čtu si a tipuju, kdo do příště zmizí.      

autor: Jan Němec
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.