Jan M. Heller: Umění!

25. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Amsterodamská čtvrť NDSM
0:00
/
0:00

Když v Amsterodamu vystoupíme na hlavním nádraží z vlaku a přeplavíme se lodí přes záliv s podivným jménem IJ, ocitneme se ve čtvrti s neméně zvláštním názvem NDSM. Není obvyklé, aby se městská čtvrť jmenovala pouhou zkratkou; tahle zastupuje název Nizozemské společnosti doků a loděnic – o nizozemskou výslovnost se s dovolením pokoušet nebudu –, obřího areálu, na jehož bývalých pozemcích se rozkládá.

A podobně jako v jiných podobných evropských městech se zde našlo místo na prezentaci výtvarného umění. Muzeum jménem Straat láká do jedné z bývalých hal na expozici street artu, tedy umění spjatého s veřejným prostorem.

Čtěte také

Expozice je to úplně nová, muzeum vzniklo v loňském roce, a vystavená plátna doslova vyrážejí dech. Kurátoři využili toho, že mají k dispozici prostor omezený stropem až mnoho metrů nad úrovní očí, a nabídli divákům možnost vnímat harmonické i šílené, společenskokritické i solipsistní aspekty tohoto typu umění v obrovských rozměrech, tedy i zážitek nesrovnatelný s pozorováním umění konvenčních rozměrů. Když už divákovi nezpůsobí přímo halucinace, přinejmenším mu umožní pochopit, proč některé jazyky rozlišují barvy jinak než jiné. A samozřejmě, jako každá dobrá expozice, mu klade otázky.

První nás napadne hned, jakmile zjistíme, že vystavená díla byla vytvořena speciálně pro toto muzeum. Muzeum, které neshromažďuje předměty historické hodnoty – prosím, na tenhle posun si už jistě všichni zvykli. Ale street art, který na žádné ulici nikdy nebyl? Jenže jak se to vlastně mělo udělat lépe, seškrábat původní graffiti a murály v Paříži, Berlíně, Sydney a Buenos Aires a zase je v Amsterodamu slepit?

Čtěte také

A další následují, když se do expozice ponoříme hlouběji a necháme se od kurátorů dovzdělat: je umění, které začalo jako subverzivní vymezování městského prostoru, stále týmž uměním, když se například Banksyho práce prodávají v nejprestižnějších světových aukčních síních za částky, které si nedovedeme ani představit? A taky: Není otázka po přiměřenosti schovávání murálů pod střechu tovární haly vlastně špatně položená, není skutečná lokace dnes už irelevantní, když hlavním médiem sdílení je Instagram? Nedíváme se vlastně pořád na něco jiného, než si myslíme nebo než nám kontext tvrdí?

Tyhle otázky nejsou polemika s koncepcí výstavy, jsou její součástí: organizátoři si jich jsou velmi dobře vědomi a vyslovují je, ponechávajíce je otevřené. Součástí výstavy se tak stává i oživení otázky, co to umění vlastně je, nebo lépe řečeno kdy se uměním stává nějaký více či méně tvůrčí akt. Je to otázka na jednu stranu nudná k uzívání, protože od Duchampovy Fontány jsme načali už druhé století a zkazkami o uklízečkách, které v galeriích uklízejí rozestlané postele a hromady šrotu, protože si exponáty pletou s obyčejným svinčíkem, už taky na nikoho v kavárně moc nezapůsobíte. Na druhou stranu je ta otázka stále živá, protože je – jak vidno mimo jiné v Amsterodamu – nezodpověditelná.

Čtěte také

O víkendu jsme na Akademii múzických umění organizovali výstavu odborné literatury s doprovodným programem na téma umělecký výzkum. Tady stojí otázka zjednodušeně tak, zda se může překrývat umění a věda, zda – respektive kdy – umělecký výkon zprostředkovává nějaké poznání, které rozšiřuje to, co víme o světě. Víme… Umění je od slova „umět“. Ale proč vlastně? Proč vlastně rozlišovat význam slov „umět“, „vědět“, „znát“ a „moci“, která se od sebe při bližším pohledu liší jen jemnými posuny důrazu? Jiné jazyky taková dilemata přece nemají, používají jedno sloveso pro dvě nebo i tři takové potenciality anebo mají akcenty posunuté jinak. Možná, že se jejich uživatelům v jejich jazykovém obraze žije snadněji – podobně jako těm společenstvím, která nerozlišují zelenou a modrou, jen různé odstíny jediné superbarvy. Ale možná taky ne. Téma pro umělecký výzkum v lingvistice.

 

autor: Jan M. Heller
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?