Jan Jandourek: Právo nedělat nic
Jeden americký historik kultury se zamýšlel nad tím, proč kdysi Židé tak trvali na přísném dodržování pravidel sabatu.
Říká, že to můžeme pochopit, když se podíváme na to, že šlo o pravidla pro život lidí, kteří unikli z otroctví. Desatero přikázání bylo jakýmsi manifestem proti režimu, z kterého nedávno vyvázli. Vzpoura proti tomuto režimu byla jádrem jejich identity. „Já jsem Pán tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egyptské země, z domu otroctví.“ To znamenalo, že žádný faraon nebo nějaký jiný panovník už nad nimi nemá autoritu.
Proto je dobré číst staré pokyny ve světle faraónovy praxe, jak ji popisuje kniha Exodus. Egyptský vládce je zobrazen jako manažer, který nikdy není spokojen se svými otroky. Zvláště když šlo o stavbu infrastruktury pro ukládání nadbytečného obilí. Faraon rozkázal, aby se otrokům už nedávala sláma, která se používala při výrobě cihel. Tu si mají podle jeho mínění a rozkazu sbírat sami, zatímco denní kvóta na cihly zůstane stejná. Když mnozí jaksi nestíhali, faraon je nechal bít a nazýval je lenochy.
Když se podíváme na naši dobu, jsou na tom lidé podobně. Úterý nebo neděle, to jedno. Očekává se, že odpovíte na e-mail, máte otevřeno, zaběhnete zaskočit, když někdo ze směny vypadl. Nemáte se co flákat, měli byste se svým časem dělat něco produktivního. Telefon sebou nosit i do koupelny.
Jistý mladý muž se kdysi v rozhovoru pro noviny chlubil, že má tři mobily a nosí si je i na záchod, protože co kdyby volal někdo důležitý. Nedošlo mu, že se tím jen ukazuje, že ON není důležitý. Všimněte si, jak někteří významní lidé tvrdí, že mobil nemají. To jim samozřejmě nevěříme, ale to tvrzení si mohou dovolit. Ostatní potřebují je, ne oni ty druhé. Faraon by mobil nepotřeboval, ani kdyby tehdy nějaký existoval. On odpočíval a ostatní kmitali a byli výkonní.
Staří Židé ale přikázali, že odpočívat se bude a to všichni, také děti, cizinci, pokud byli přítomni, dobytek a jednou za několik let má odpočívat i pole. S odstupem času vidíme, jak byla některá stará přikázání rozumná. Poslední rada, když se kousne počítač, bývá: „Zkus to vypnout a zase zapnout.“ I ten nebohý stroj potřebuje někdy vypnout.
My to máme ovšem těžší, když si chceme vydobýt právo na to nedělat aspoň koncem týdne nic. Nemůžeme se odkázat na žádnou vyšší moc, která to přikázala a nejede přes to vlak, i kdyby si císařská kancelář něco vymyslela. Máme to v něčem horší. Kdysi mohl i otrok s Hospodinem na své straně hrát přesilovku.
Nejposlouchanější
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Venuše v kožichu. Trýzeň a ponížení jako nejvyšší důkaz lásky v erotickém románu Sacher-Masocha
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
-
Jaroslav Hašek: Na opuštěné latríně, Spravedlnost zvítězí. Dvě humoresky od mistra české literatury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka

