Jan Jandourek: O předpovědích
Ačkoliv dnes už mnoho lidí nedá tolik na různé věštce, přece jen vypadá lákavě, že bychom aspoň v něčem mohli předpovídat budoucnost. Samozřejmě vědecky. Když se podíváme zpět, jestli se lidé trefili, nemůže dát jednoznačnou odpověď. Někteří vizionáři byli velmi přesní, jiní se jen zasnili a mysleli si, že všechno půjde rychle.
V minulém století se očekávání budoucnosti vztahovalo často k roku 2000, který dost dlouho vypadal jako vzdálené datum. V roce 1910 jsme si představovali, že rok 2000 bude plný vzducholodí a vícerukých robotických pomocníků.
Čtěte také
Článek stavebního inženýra Johna Watkinse v roce 1900 předpovídal, že automobily budou levnější než koně, do domů se bude pumpovat teplý a studený vzduch a kamery nám umožní sledovat události na druhém konci světa. Inženýr ale nebyl jasnovidec, takže mu některé předpovědi nevyšly. Očekával, že v roce 2000 budeme mít kolem sebe supersilné lidi trénované v bezplatných veřejných tělocvičnách a povede se vyhubit mouchy a komáry.
V 50. letech 20. století dochází k velkému rozmachu předpovědí na rok 2000. V únoru 1950 vyšel v jednom časopise článek nazvaný „Zázraky, kterých se dočkáte v příštích padesáti letech“. S tryskovými letadly předpověď vyšla. Nemáme ale talíře, které by se místo mytí rozpouštěly a nábytek z omyvatelných syntetických materiálů, který bychom čistili hadicí.
Čtěte také
Zcela ale vyšla vize, že obchodníci budou pořádat televizní konference, kde se na obrazovkách uvidí. Do toho se lidem dlouho moc nechtělo, i když to bylo technicky možné. Covid nás to nakonec naučil.
Předpovídalo se ledacos. Komunistický vůdce Nikita Chruščov v přehnaném optimismu sdělil lidu, že ještě tato generace bude žít v komunismu. Od přelomu 50. a 60. let minulého století jsme ovšem měli už tři generace a pořád nic.
Když uděláme bilanci, technické předpovědi nebyly úplně bláznivé, i když provedení vypadalo nakonec trochu jinak.
Čtěte také
Horší už je to s předpovídáním pohrom. Lidé si o nich rádi povídají a čtou, ale ve skutečnosti jim příliš nevěří. První světovou válku čekal málokdo, že by vypukla druhá, přišlo lidem nemyslitelné. Pak přišla ztráta svobody v mnoha zemích. Stejně tak málokdo čekal tu válku, která je nám v Evropě dnes tak blízko. Že by lidé byli většími optimisty, než se tváří?
Spíš to bude něco jiného. Naučili jsme se vytěsňovat nepříjemné věci, problémy neřešit, nebo řešení odkládat a máme radši dobré zprávy. A i přesto, že lépe se prodávají ty špatné. Všimněme si, jak je dodatečně oceňována genialita těch, kdo předpověděli nějakou společenskou katastrofu. Oni jako autoři neselhali. My někdy selháváme, jako jejich čtenáři.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
