Jan Bělíček: Marieke Lucas Rijneveld a záznam opravdové queer zkušenosti

24. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Spisovatelka Marieke Lucas Rijneveld, která vyhrála prestižní Mezinárodní Bookerovu cenu

„Jsem hrdá jako dojnice se sedmi vemeny,“ zareagovala Marieke Lucas Rijneveld, když vyhrála prestižní Mezinárodní Bookerovu cenu za svůj román S večerem přichází tíseň. A v této reakci se pravděpodobně ukrývá takřka vše ze svérázné a naprosto originální poetiky Marieke Lucas Rijneveld – osoby, která se neidentifikuje s mužskou, ani ženskou identitou a sama o sobě říká, že se „nechází tak někde uprostřed“.

V dospělosti si ostatně ke svému jménu Marieke přidala ještě mužské jméno Lucas, aby svou otevřenost a nevyhraněnost oficiálně podtrhnula.

Čtěte také

Jak už asi úvodní citace napovídá, jedná se o jeden z nejpodivnějších a nejnečekanějších bestsellerů poslední doby. Přestože je román S večerem přichází tíseň částečně autobiografický a Rijneveld je nebinární osoba, o své fluidní sexualitě v knize skoro vůbec nemluví. I tak je ale celá próza naprosto „queer“ v původním slova smyslu – tedy podivná, výstřední a překračující hned několik hranic a tabu najednou. A tím zároveň poukazuje na společenský původ těchto hranic a norem.

Příběh této prózy se odehrává na holandském venkově na statku ultrakonzervativní protestantské rodiny, kterou zcela rozloží smrt nejstaršího syna Matthiese, pod nímž se při bruslení prolomí led a on se utopí. Atmosféru v domácnosti popisuje dětská vypravěčka jménem Bunda. Za žádných okolností nechce sundat čím dál ošoupanější a čím dál více zasmrádající červenou bundu, do níž má neustále zabořenou bradu. Právě výjev genderově fluidní osoby s obličejem ukrytým v červené bundě je taky na obálce anglického i českého vydání této knihy. To české skvěle přeložila Veronika ter Harmsel a nedávno ho vydalo pražské nakladatelství Argo.

Čtěte také

Vypravěčka Bunda popisuje pětičlennou rodinu, v níž se o ztrátě syna a bratra nikdo nedokáže bavit a nad níž tato skutečnost visí jako obří nepojmenovaná tíha, která drtí vše okolo. A právě předpubertální dětská perspektiva vyprávění dodává této situaci velmi vykloubený charakter. Na jednu stranu máme co do činění s těmi nejtěžšími lidskými otázkami, jakými jsou víra, transcendence, zrození nebo smrt. Ty jsou ale zároveň vždy filtrovány skrze naivní a zároveň nesmlouvavou dětskou imaginaci, která dokáže být hravá, upřímná, ale i nečekaně krutá a nepochopitelná. Proto je třeba smrt v očích Bundy „ošklivá a nepoddajná jako zakutálený arašíd v těstíčku, který najdete drahnou dobu po narozeninách za židlí,“ a smutek je zase „prázdný pytlík od skleněnek“.

Už to je samo o sobě velmi zneklidňující, ale skutečný „queer“, podivný rozměr próza získává v momentech, kdy se věnuje prepubertální sexualitě, kterou Rijneveld zaplétá do dětského nakládání s hračkami, domácími předměty, ale i zvířaty na farmě. Sexualita sourozenců dokonce často dostává přímo incestní rozměr. V traumatizovaném a zároveň ultrakonzervativním rodinném prostředí děti zkrátka začínají postupně objevovat vlastní těla a touhy.

Čtěte také

A to všechno navíc v prostředí, v němž jejich rodiče označují za bezbožnou i celkem standardní produkci nizozemské televize. Není proto divu, že jsou se svým tělem často v nesouladu. Právě proto vypravěčka nosí stále stejnou červenou bundu, kterou si odmítá za jakoukoliv cenu sundat, přestože ostatní přivádí k šílenství. Tělo jí ale zklamává a neposlouchá i v jiných ohledech – třeba když trpí dlouhodobou a bolestivou zácpou.

V imaginaci Marieke Lucas Rijneveld není jednoduché pobývat. V knize zpod postele z kýble vykukují vyboulené oči dvou ropuch, které hlavní postava chová jako své mazlíčky a ve sklepě rodinného domu se dle její imaginace ukrývá blíže neurčená židovská rodina před novodobým holokaustem. Přestože je próza Rijneveld opravdu zneklidňující a čtenáři často přivodí tíseň, tento neklid se nikdy nepřeklopí v odpudivost a zhnusení. Výstřední poetika nutí čtenáře číst dál tuto fascinující mozaiku dětských úzkostí, fascinací, tužeb a hluboké bolesti rodinného traumatu. Próza S večerem přichází tíseň se vzpírá jasnějšímu tematickému zařazení a nenásleduje žádný konkrétní aktuální trend. Rijneveld se dobrovolně pasuje do role literárního outsidera, který jen tak mimoděk přináší skutečně transgresivní umělecký zážitek. A možná, že to v tomto případě není ani otázka volby, ale pouhé zaznamenání skutečné queer zkušenosti.

autor: Jan Bělíček
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.