Jan Bělíček: Boženě Němcové dlužíme svět, v němž chtěla žít

2. únor 2021

Božena Němcová představuje jeden z největších paradoxů české literatury. Malé děti se o ní učí v hodinách českého jazyka. Když má někdo zmínit libovolnou českou spisovatelku, bezmyšlenkovitě vyhrkne právě její jméno.

Božena Němcová je symbolem české literatury a dokonale kanonizovanou ikonou. Zároveň je ale klasičkou, kterou málokdo skutečně čte. Je ikonou neživotnou, k níž jsme tak trochu ztratili klíč a nerozumíme jí.

Čtěte také

Právě na tento aspekt vnímání Boženy Němcové míří i nová dramatická minisérie Božena, kterou nedávno uvedla Česká televize. Přestože v ní podle odborníků a literárních historiků nenajdeme vlastně nic, co bychom o životě Boženy Němcové už nevěděli ze školních lavic, i tak evidentně spoustu lidí šokovala. A to především otevřenými milostnými vztahy, které Němcová udržovala se svými milenci.

Postarší asexuální ikonu najednou vidíme v hlavním vysílacím čase v intimních situacích hned s několika významnými intelektuály její doby. Občas zanedbává péči o děti a jednou dokonce připálí i buchty! Skandál! Nechci se tím minisérii Božena vysmívat. Svou roli jemného atakování mainstreamového vkusu a většinové morálky naplnila vlastně docela zdařile. Za tím vším je ale ještě něco složitějšího.

Často se říká, že Božena Němcová je nám hodně vzdálená a že životu v polovině 19. století prostě nerozumíme. To je jistě pravda, ale je v tom zakódováno ještě něco jiného. Lineární představa civilizačního pokroku je v nás zakořeněna natolik, že dvě století starou společnost vidíme jen jako prudérní spolek asketů svázaný tvrdými zákony morálky.

Čtěte také

Běžný povzdech pedagogů a kulturních expertů nad tím, že Boženu Němcovou už dnes nikdo nečte, podle mě není měšťáckým znechucením nad úpadkem mravů a vzdělanosti. Je to spíš šok z vědomí, že česká společnost nemá takřka žádnou představu o tom, kdo Božena Němcová skutečně byla. To se totiž skrývá někde hluboko pod nánosy ideologie a banálních školských znalostí – především právě v jejím psaní.

V angloamerické literatuře už delší dobu pokračuje trend zkoumání klasických děl 19. století, v němž se kanonické texty čtou mezi řádky a hledají se zde zmínky o erotických tužbách a sexuálních fantaziích. Může to působit jako pubertální snaha nachytat prudérní viktoriánskou společnost v nedbalkách a ukázat na její falešnou morálku. Jenomže tehdejší čtenář tyto narážky pravděpodobně chápal mnohem lépe než my. Nemáme tedy co do činění s literaturou cudných a asexuálních bytostí. Díky podobnému čtení klasiků si naopak uvědomujeme, že často prostě jen nerozumíme dobovým kódům a že život tehdejší společnosti nám je možná bližší, než jsme si ochotní připustit.

Čtěte také

I z aktuálního seriálu České televize vyplývá, že Božena Němcová byla mnohem svobodnější a odvážnější osobnost než většina dnešních lidí. Nebála se dogmatické měšťácké morálky, nezalekla se pronásledování tajné policie a podporovala radikální společenské i politické proudy spojené s revolučním rokem 1848. Pohybovala se v elitním intelektuálním prostředí tehdejší Prahy, byla v kontaktu se světovou literaturou a myšlením tehdejší doby.

Zkrátka a dobře k té zkostnatělé stařeně křísící český jazyk ve společnosti dalších zarostlých obrozenců měla prostě hodně daleko. Skutečnou Boženu Němcovou dodnes znali snad jen literární experti, historici a lidi se speciálním zájmem o 19. století. Bylo by skvělé, kdyby ji díky novému televiznímu dramatu objevil i český mainstreamový divák.

Prózu Babička jsem začal pořádně chápat až v momentě, kdy jsem si uvědomil, že jde o jakousi biedermeierovskou utopii, která neměla s životem samotné Boženy Němcové nic společného.

Čtěte také

Text vznikl jako reakce na velmi tvrdou represi českých emancipačních snah po roce 1848. Řada přátel Boženy Němcové byla ve vězení, jiní zemřeli, a to včetně jejího milovaného syna Hynka. A právě v takové chvíli vzniká asi první opravdu propracovaný prozaický text české literatury – Babička. Text, kterým dnes mnozí opovrhují jako nudnou a neživou klasikou, ale také text, který Milan Kundera označil za matku českého románu. Pokud se tedy dnes ptáme, v čem je pro nás Božena Němcová důležitá, tou nejjednodušší a nejobecnější odpovědí je pro mě to, že nám i po dvou stoletích stále připomíná, jak daleko máme ke světu, v němž chtěla žít.

autor: Jan Bělíček
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.