Ivan Štern: Opravdoví manažeři
Co studujete, ptal se mě kdysi jistý bavorský fabrikant. Tlumočil jsem mu na lovu muflona v Křivoklátských lesích.
Ekonomii, odpověděl jsem majiteli továrny na chemikálie. Co s tím chcete dělat, vyzvídal s trochou ironie dál ten všetečný kapitalista. Nejspíš půjdu někam do podniku dělat ekonoma, nastínil jsem mu svoji brzkou budoucnost.
Vlastník výrobny hnojiv se zamyslel. Já bych vás jako ekonoma k sobě nevzal. Proč, odporoval jsem. Budu dobrý ekonom. O tom není pochyb, opáčil lovec, který už několikrát po sobě vyšoulal muflona, ale nestřelil. Vyšoulaný muflon neměl to správné zrcadlové paroží.
Ivan Štern: Když se řekne „Amerika“
Když se řekne „Amerika“, Berounští upřou zrak kamsi ke Karlštejnu. Nedaleko tu leží zatopený lom.
Budete určitě dobrý ekonom. Nemáte ale žádné řemeslo, vysvětlil a pokračoval otázkou, jakou že to mám střední školu. Gymnázium, odvětil jsem pyšně. Zakabonil se a prohlásil, že pro něho jsem zatím ztracená existence. Až si vystudujete chemii, uzavřel optimisticky, přijďte, spolu se určitě dohodneme. Ekonom budete dobrý.
Můj kapitalista se vrátil do Bavorska. Trofej žádnou nevezl. Křivoklátští hajní mu nabídli jen podměrečné muflony, o nichž prohlásil, ať je nechají v klidu dorůst. Mě tu zanechal ve zmatku. Dosáhl jsem sice akademického titulu v oboru ekonomie, ale pro něho jsem nebyl nic víc než takový podměrečný muflon.
Připamatoval jsem si ho, když mi bezprostředně po škole husákovská normalizace práci ekonoma znemožnila. Ne proto, že by mi scházelo řemeslo. Z důvodů prostších. Politicko-ideologických. A já se musel chtě nechtě dát na nějaké řemeslo. Stal jsem se informatikem. V oblasti medicíny.
Fabrikant z Bavor měl víc než pravdu. Co je platné člověku, zná-li teorii mezního užitku, když mu vůbec nic neříká proces proměny buničiny v nekonečný papírový pás či saponifikace přírodních tuků, ústící v mýdlo s jelenem. Teprve řemeslo ho naučí, proč toky informací, jež chce mermomocí řídit z pohledu účetních šablon, nabírají čas od času nečekaně a nezvykle nepředpisový směr.
Ranní úvaha Ivana Šterna: Chvála Josefa Švejka
Chceme-li sami sebe do krve urazit, říkáme, že jsme samí švejkové. Psáno s malým „š“. Pojmenování po nás převzali i naši severní sousedé.
Informatika v medicíně onu křivoklátskou pravdu prohloubila o poznání, že cokoli živé nástroji formální logiky uchopit jednoduše nelze.
Když jsem po čase na střední škole vykládal studentům podstatu podniku, poučen životem, varoval jsem je, aby jej přestali vnímat skrze schémata účetních operací, ale aby jej měli za živý organismus. Ráz mu sice dodává charakter výroby, zejména však lidé a jejich vzájemné, často rozumem neuchopitelné vztahy. Sděloval jsem jim vlastně poselství z Křivoklátských lesů. Budou neustále nedochůdčaty, a ne ekonomy, jestli vedle ekonomických pouček nezvládnou i nějaké řemeslo.
Byl jsem patrně hlasem volajícím na poušti, pohlédnu-li na dobu dnešní. Urodila se v ní specifická profese. Manažer. Vyznačuje se znalostí power pointu. Ví, co je SWOT analýza, a že zkratka „ejč ár“ není staré husitské „hr, na ně!“, ale lidské zdroje. Profesionalitu podtrhuje vypasovaným sakem do půli boků, ležérně uvázanou kravatou, špičatými botkami, hlavně nezlomným přesvědčením, že dovede řídit kdekoli cokoli.
A div se, světe! Ono mu to vychází!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.