Ivan Štern: Milostné drama u Putimské brány

Místo, kde stávala Putimská brána
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Místo, kde stávala Putimská brána

Známá písecká písnička o studentovi, co šel Putimskou branou a co po něm pokukovaly dvě panenky, volajíce: „Študente, ty malý premiante!“, je vlastně milostné drama.

Slovíčko „premiant“, panenky nepoužily zbůhdarma, ale záměrně. Objektu milostného zájmu se pokoušely namluvit, aby nebyl takový šprt a aby se věnoval i příjemnějším stránkám studentského života.  Mladík šprtání nejspíš beznadějně propadl. Na jejich lákání nic nedá a odpovídá, že je nesmí milovat, že musí „študýrovat“.

Z dikce textu je zřejmé, že se děj odehrává v době, kdy Písek platil už za město vzdělanosti a tamější společnost jí byla doslova prosycena. Vzdělaností si totiž vysvětluju, jak je možné, že obě panenky našeho mládence oslovily jako první.

Řádná dívka v jejich době byla přece vedena k tomu, že se nehodí, aby na kohokoli promluvila jako první, natož na mládence, a už vůbec ne, aby jej oslovovala s neskrývaným záměrem ho sbalit. Něco podobného si mohly dovolit nanejvýš poběhlice a doroty. Ostatně ty to měly v popisu práce.

Píseň už v úvodu dokládá, že obecná vzdělanost, jíž se Písek vyznačoval, dovede osvobodit lidské vztahy. Škarohlíd by namítl, že uvolňuje mravy. Jemu ale pozornost věnovat nehodlám. Je nudný a mrzoutský. Stačí mi drama, které započalo u Putimské brány.

Dovídáme se dál, že student byl gymnasistou a že měl před maturitou. Z povzdechu, že dívku, co „měl rád, mu přebral kamarád“, lze usuzovat, že jedna z oslovujících panenek byla nakonec úspěšná. Šprt šprtání hodil za hlavu a věnoval se útěšnému milování.

Jenže láska dívčina byla nestálá. Tak i v době, kdy Putimskou branou Písek končíval, aby cesta odtud vybíhající až k Otavě a dál proti proudu Čertovou stezkou pod vrchem Hradiště nesla poutníka k Putimi, nejspíš platilo otřepané: Kamarád taky rád.

Zhrzený student se ze žalu dal na kněze. Vzkázal nevěrné panence, že bude plakat, až v tom píseckém kostelíčku o věrném milování bude kázat.

Náš student, jak je zřejmé, byl optimistou: Panenka, co se mu spustila s kamarádem, ho i tak nepřestala milovat, a sotva zjistí, že se dal na kněze, hořce zapláče, že svého šprta tak hloupě ztratila. Možná, protože jde o dívku moderních mravů, nezapláče tolik nad kněžským stavem svého milého, ale nad celibátem, k němuž se zavázal a jejž rozhodně poskvrnit nehodlá.

1. Když jsem já šel tou Putimskou branou,  
dívaly se dvě panenky za mnou  
|: a volaly: študente, ty malý premiante! :|

2. Proč, panenky, proč na mě voláte,  
pročpak vy mě študovat nedáte,  
|: já vás nesmím milovat, já musím študýrovat. :|

3. Sedm let jsem v Písku študýroval,  
ani jednu pannu nemiloval,  
|: jenom jednu měl jsem rád, tu mi přebral kamarád. :|

4. Počkej, holka, však ty budeš plakat,  
až já budu kázáníčko kázat,  
|: kázáníčko, kázání, o věrném milování. :|

5. Počkej, holka, ty se budeš soužit,  
až já budu tu mši svatou sloužit  
|: v tom píseckým kostele, první bude za tebe. :|