Frankenstein v novém. Podnětné literární pátrání umožňuje číst klasický příběh jinak než jen coby romantický horor

Jak se ale pracovalo se samotným textem, konkrétně překladem Tomáše Korbaře? Co bylo třeba dohledat, doplnit, uhladit a upravit? Jak vznikaly ilustrace pro knihu a jaký byl kontext vzniku prózy Mary Shelley i jejích dvou verzí, o tom si redaktorka Mozaiky povídala s autorkou předmluvy historičkou Marií Michlovou, výtvarnicí Anežkou Hájkovou a redaktorkou Evou Kalivodovou.

Román Frankenstein vznikl ve dvou verzích, Mary Shelley jej během svého života přepsala. V čem se ty dvě verze liší?

Marie Michlová: Nemůžeme tak docela mluvit o dvou verzích, ale každý autor se po čase dívá na svoje dílo trochu jinýma očima ‒ zejména po tom, co si vyslechne veškerou kritiku, ať už pochvalnou, nebo negativní. Což mělo vliv i na Mary. První verze byla napsaná s ohledem na poznámky jejího partnera Percyho Shelleyho, který také opatřil dílo předmluvou. K pozdějšímu vydání už napsala vlastní předmluvu, v níž vzpomínala na okolnosti vzniku textu a zároveň to dílo trochu upravila podle toho, co jí vyčítali doboví recenzenti. Například v původní verzi má Viktor vztah se svou sestřenicí, což některé dobové ohlasy označily za amorální. V druhém znění udělala z Elizabeth nalezence a rodinnou schovanku, v konečném důsledku tedy jakousi nevlastní sestru protagonisty, čímž problém zrovna nevyřešila.

Ilustrace z nového vydání románu Frankenstein od Mary Shelley|foto:Take Take Take

Román existuje ve dvou verzích, v první z roku 1818 a v upravené z roku 1831. Korbařův překlad vychází z druhé z uvedených verzí, ovšem s jistými vynechávkami, které jste doplnila podle znění románu z roku 1831. O jaká doplnění například šlo?

Eva Kalivodová: Korbařův překlad je skutečně překladem verze z roku 1831, což ale byla součást našeho pátrání, protože to nikde nebylo uvedeno. Vynechávky byly především literární odkazy včetně odkazů k básním. Mary Shelley nechává svého ne-tvora číst vrcholná díla tehdejší světové literatury včetně Ztraceného ráje, ale i Bible nebo de Volneyho racionalistické historie světa vysvětlující pád různých říší, protože Mary Shelly je dcerou velké racionalistky Mary Wollstonecraft. Pro mě v tom literárním pátrání bylo obrovsky zajímavé, že Frankenstein určitým způsobem zpracovává prométheovský mýtus. Jak Byron, tak Percy Shelley napsali vlastní díla, která ten mýtus zpracovávají s pozitivním pohledem na Prométheovo titánství a na ten v podstatě romantický individualismus. Přičemž Frankensteina je možné číst jako kritiku tohoto nesmlouvavého individualismu v postavě Viktora Frankensteina, který chce porazit přírodu tím, že stvoří umělého člověka.

Ukázka z románu Frankenstein od Mary Shelley|foto:Take Take Take

Co vás v románu oslovilo natolik, že jste věděla, že tenhle motiv budete chtít v ilustracích ztvárnit?

Anežka Hájková: Ta knížka je takový road trip, kdy Viktor Frankenstein chodí po lesích a horách a přemýšlí nad tím, co vlastně udělal a koho stvořil. Proto jsem se zaměřila právě na přírodu a našla jsem skvělou stránku, která je taková virtuální mapa příběhu, kde byly úžasně zpracované uvedené lokality. Takže jsem se procházela přes Google mapy po Alpách a kolem Ženevského jezera a říkala jsem si, že bych to pojala jako takové album krajin. Hledala jsem k tomu ta reálná místa, ale i obrazy z 18. až 19. století, jež zachycovaly dané prostředí. Z toho jsem si vytvářela takové mentální koláže, které jsem potom kreslila.