Sloupnout vrstvy a dostat se k jádru. Povídkový soubor Zapomnění Davida Fostera Wallace přináší návykové texty, které vyžadují čtenářské úsilí
Po povídkové sbírce Krátké rozhovory s odpornými muži vydalo nakladatelství Rubato česky i další prózy amerického spisovatele Davida Fostera Wallace. Co jednotlivé texty v souboru nazvaném Zapomnění spojuje, jaké překážky kladl převodu do češtiny specifický styl autora a čím je jeho způsob psaní fascinující?
Slovní šermování a stínový box
„Wallaceův styl je určitá forma modifikovaného proudu vědomí, v kterém se prolíná dlouhý vnitřní monolog se složitou a detailní charakteristikou postav. Do toho vstupují další podrobné popisy úplně nejbanálnějších věcí a v podstatě je to velmi spletitý a náročný styl. Působí až odtažitou silou, takže čtenář musí vynaložit nemalé úsilí, aby do autorových knih pronikl. Ale jakmile tuhle odtažitou sílu překoná, uvědomí si, že jeho knihy jsou naopak tak přitažlivé, že si na nich člověk snadno vytvoří až závislost,“ říká překladatel povídkové sbírky Zapomnění Jaroslav Hronek.
Je to ale také způsob psaní, který klade značné nároky i na překladatele. „Chtělo by to vyšpekulovat, musíš vyřešit syntax, zkontroluj český úzus, bacha, najdi si idiom – i tak vypadaly některé poznámky redaktora,“ prozrazuje překladatel.
Jak na "autora, který vzbuzuje závislost" narazil, kterými texty se na něj připravoval a které povídky má nejraději jako čtenář, na to se Jaroslava Hronka ptala redaktorka Mozaiky Šárka Jančíková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Carl Jung: Obrazy duše. O hranicích mezi rozumem a šílenstvím, o touze myšlení po diagnostikách
-
John Irving: Svět podle Garpa. Tragikomický světový bestseller v podání Michala Bumbálka
-
Mark Ravenhill: Angela. Daniela Kolářová v roli ženy, která nepoznává svého syna
-
Petr Chudožilov: Lahvová pošta. Záblesky svobody na dně půllitrů
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
