Nedržet člověka v mlčícím davu. Román Bílá Voda Kateřiny Tučkové reflektuje postavení žen v katolické církvi od 50. let po 21. století
Je to vyprávění o řeholnicích za totality, Moravské podzemní církvi či o zapomenuté světici označené ve 13. století za heretičku? O hledání víry nebo o boji za emancipaci žen v církvi? Jak se tahle témata promítla do téměř sedmisetstránkové prózy Bílá Voda, proč kniha vznikala postupně ve třech verzích a co se odráží v ústředních postavách sestry Evaristy i novinářky Leny?
„Pro mě bylo důležité předestřít před čtenářem momenty, kterými musely projít řeholnice v padesátých letech, kdy je minulý režim internoval do klášterů většinou v pohraničí, kde byly vězněné, byť ne ve vězení. A když jsem se pak rozhlížela po dalších motivech, narazila jsem na problematiku Moravské podzemní církve a tajného biskupa Felixe Davídka a na jeho dodnes kontroverzní akt svěcení žen na katolické kněžky. A došlo mi, že tohle by pro ty řeholnice bylo ideální řešení,“ líčí Kateřina Tučková, jak se téma jejího románu Bílá Voda vyvíjelo.
A dodává: „Příběh svaté Vilemíny jsem předtím neznala, ale připadal mi neopominutelný, protože se na něm dalo ukázat, že pokusy o emancipaci žen v církvi probíhaly už koncem třináctého století i mnohem dříve. Biskup tajné církve Felix Davídek to ostatně ve svých přednáškách také popisoval a tvrdil, že ženy v desátém a jedenáctém století, kdy se ustanovilo kolegium kardinálů, ženy pouze prohrály boj o moc.“
Nechtěla jsem jen dokumentární román
„V reformovaných církvích vidíme, že to jde – ženy se v nich mohou stát pastorkami, kněžími a dokonce biskupkami. A to, že ženám bylo umožněno vstoupit do vyšší hierarchie, nepřineslo žádný katastrofický moment, kvůli kterému by věřící na své církve zanevřeli. Myslím, že je to jediná možná cesta a že ženy nelze pořád držet v tom mlčícím davu, ve kterém se teď nacházejí. Začlenění žen do hierarchie navíc může ozdravit samotnou katolickou církev,“ nastiňuje svůj pohled na věc spisovatelka.
Není to ale jediné téma její rozsáhlé prózy. „V knize se objevují i mystické momenty a je tam dost prostoru pro fantazii, byť je to historický román a pracuji tam hodně s fakty a informacemi. Nechtěla jsem z toho mít jen dokumentární román, ale chtěla jsem to rozprostřít mezi realitu a mytický svět, který se k tomu tématu váže ‒ vlastně jsem to ani nemohla pominout. Během těch deseti let jsem si procházela také osobní cestou hledání víry, takže to, co moje postavy prožívaly, mi nebylo tak vzdálené, protože jsem se v sobě tou věcí sama zabývala. Ale nejvíc mi během poznávání života řeholnic za minulého režimu nebo Moravské podzemní církve paradoxně pomohly archivní dokumenty: hlášení a materiály lidí, kteří nebyli věřící, ale kteří sledovali a referovali o každém detailu ze života mých postav,“ prozrazuje autorka.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Jiří Padevět: Vzpomínky na sny. Povídka z antologie Krvavý Žižkov
-
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
Hlasy a Oko. Dvě premiéry povídek kanadské nobelistky Alice Munroové
-
David Drábek: Ptakopysk. Příběh bratrů Pospíšilových, šampionů v kolové
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.