Festival Bazaar: Hrozby a nezodpovězené otázky uvnitř člověka i společnosti

Inscenace Grace, maďarský soubor Hodworks
Inscenace Grace, maďarský soubor Hodworks

Od 14. do 18. března 2019 se v Praze uskutečnil již pátý ročník divadelního, tanečního a pohybového festivalu Bazaar. V tuzemské festivalové nabídce vyčnívá především důrazem na hraniční žánry scénických umění, netradičním geografickým záběrem, ale také propagací work-in-progress jako formy divadelního setkávání.

Letošní Bazaar se rozhodl věnovat hrozbám a nezodpovězeným otázkám uvnitř člověka i ve společnosti s heslem: „Od potlačených vnitřních pocitů až k velkým společenským změnám ohrožujícím svobodu lidí uvnitř i vně evropského regionu.“

Hrdinové, libanonská tanečnice Khouloud Yassine

Bazaar letos kromě střední a východní Evropy zamířil hledáček také na Blízký východ. Pomyslně tak propojil vlastní název s oblastí, ke které vlastně od začátku odkazuje. Podle vlastních slov vycházel dramaturg festivalu Ewan McLaren při volbě názvu z velkého tržiště (bazaaru), kde nejde na prvním místě o obchod, ale o „místo hlučných debat a dialogu, místo výměn a ne nákupů, neřízené tržiště myšlenek, nápadů z nejrůznějších koutů Evropy.“

Tuto oblast na festivalu zastupovala především libanonská tanečnice Khouloud Yassine se svou sólovou performance Hrdinové. Se samotnou autorkou jsme si krátce povídali o přípravách performance a studiu „těla u moci“, jak určitá síla nebo moc lidské tělo využívá. Autorka ovšem nepracovala pouze s politickou mocí, ale také třeba popkulturou nebo vrcholovým sportem. Podle Yassine se „určitá moc vždycky postará, abychom pochopili, že určité tělo už není u moci: Jako byste nejdřív museli zhlédnout všechny obrázky Saddámova zajatého těla, jeho ponížení a odchodu, aby vám co nejdříve bylo jasné, že toto tělo už není u moci“.

Představení Opojení a zlost německého souboru LIGNA

Letošní program Bazaaru slavnostně otevřel soubor Hodworks maďarské choreografky Adrienne Hód. Zakladatelka tohoto tanečního souboru, podle svých slov, inscenací Grace reagovala také na uprchlickou krizi v roce 2015, kdy v Budapešti na nádraží přespávaly tisíce migrantů. Toto téma se pak propojilo s výzkumy společenských tabu a výsledkem byla „velmi otevřená – veřejná – zpověď čtyř tanečníků o tom, jaké pocity v sobě chceme nebo dokonce musíme potlačovat“.

Divadlo v konfliktních zónách

Mezinárodní setkání Divadlo v konfliktních zónách

V čase globálních světových konfliktů hraje divadlo důležitou roli. Je totiž prostorem, který je možné vytvořit, kdekoliv se lidé setkají a něco sdílejí. Bylo a je tomu tak i v zemích, které jsou sužovány válečnými a ozbrojenými konflikty. Na to, jak divadlo může v těchto zónách pomáhat a jak pozitivně může působit, se zaměřila mezinárodní konference, kterou v květnu roku 2018 uspořádal slovenský Divadelní ústav v rámci Festivalu Nové drámy.

V druhé části Reflexí festival zhodnotil divadelní kritik Martin Macháček. Ten hned na úvod poznamenal, že „je to výrazná událost na české festivalové mapě. Myslím, že tady vždy absentoval festival s politickým názorem, zaměřený na performance, současný tanec, případně cross-over tvary.“ Na příkladu oceňované inscenace PLI Viktora Černického se Martin Macháček pokusil nastínit způsob, jakým podobné festivaly kultivují zdejší scénu. Podle něj se krátkodobé rezidence, které festival umělcům nabízí, realizují velmi nenásilnou formou:

Bazaar dává umělcům prostor, konfrontuje je s nějakým názorem, ale zároveň je nechává se s tím o samotě poprat. To je podle mě velká služba a přínos festivalu.
Martin Macháček

Představení Opojení a zlost německého souboru LIGNA

V neposlední řadě prý Bazaar také nabízí důležitý mezinárodní kontext a propojování jednotlivých umělců i diváků. Festival tak podle Martina Macháčka doopravdy vytváří jakýsi most mezi východem a západem.

Byť nemusím s některými inscenacemi úplně souhlasit, je za Bazaarem vidět jasná dramaturgická linka, a to je tělo jako politický nástroj.
Martin Macháček

V závěru debaty došlo i na hodnocení otázek, které si Bazaar svým letošním tematickým zaměřením kladl. „I my, co se tváříme velmi tolerantně, v sobě máme nějakou zrůdu, kterou může probudit cokoliv,“ shrnuje poselství letošního ročníku kritik Martin Macháček.