Evangelium prosperity
Jede k nám do města léčitel vírou. Jedni říkají, že to je skvělá věc; slavný muž na místě rozbije svůj stan a vzývá jméno Boží tak náruživě, až slepí prohlédnou, chromí se rozběhnou a chudí zbohatnou. A že v národě, který sám sebe umí jen deptat nedůvěrou a skepsí, je každá taková návštěva jedině k dobrému. A že bychom se měli tomu divotvůrci spíš podobat než posmívat.
Jiní naopak namítají, že ten uhlazený agent nebeského dobra vozí po světě svůj cirkus, kde se sice neustále mluví o prosperitě, prosperuje ale hlavně principál tohoto kočovného podniku. A že samotný Ježíš, který nalomené třtiny nedolomil a doutnajícího knotu neuhasil, ten pokorný a mírný v srdci, se v tom náboženském humbuku a křiku poněkud ztrácí.
Říkává se také, že Češi jsou k náboženským manifestacím tohoto druhu skeptičtí. Osobní víru považujeme za své privatissimo, ošíváme se, když o Bohu někdo mluví veřejně, prostě se to u tak intimní věci nesluší. Navíc, nikdy jsme u nás, ve střední Evropě nezažili oblibu cestujících kazatelů tak jako tomu bylo v anglosaském světě.
Univerzitní učenec John Wesley, např. v 18. Století objížděl na koni místa otřesné chudoby a nelidské bídy, jakou později popsal Wesleyho krajan Charles Dickens ve svých románech. Kazatel Wesley, v nemilosti u tehdejšího náboženského establišmentu Anglie, dokázal přitáhnout tisícovky lidí, kteří často prožili vědomí vlastní hříšnosti a volali po záchraně. Jakoby mimochodem a velmi cudně popisuje Wesley ve svých denících několik uzdravení, což je hlavní rozdíl, proti dnešním náboženským shromážděním, která často slibují uzdravení jako hlavní bod programu.
Návštěva shromáždění cestujícího kazatele, neboli „revivalisty“, je ve zmíněné kultuře pro návštěvníky čímsi na způsob společenské kratochvíle a zároveň péčí o duši. Twainův Huckelberry Finn nebo povídky jižanské autorky Flannery O’Connorové sice kreslí cestující kazatele jako podvodníčky, kteří své ovečky připraví o buď peníze, nebo, jedná-li se o dívky, rovněž o věneček.
Vcelku se u kazatele – revivalisty však jedná hlavně o druh rétorického umění, které má vykreslit hrůzu zatracení v plamenech pekelných i slastnou záchranu ve Spasitelově náruči. Spisovatel John Steinbeck si, dokonce ještě ve svobodomyslných 60. letech postěžoval v knize Toulky s Charliem, že si byl jednoho kazatele poslechnout, ale odešel zklamaný, muž na kazatelně totiž málo hrozil peklem.
Jede k nám do města léčitel vírou. I tohle staré rétorické umění strhujícího vyprávění o nebi a pekle dnes ovládl konzum a marketing. Shromáždění dnes většinou doprovází stejná hudba, jaká vám hraje do ucha při nákupu v hypermarketu. Namísto Království Božího je zaslíben příchod prosperity.
Chudý prosťáček František z Assisi by asi těžko porozuměl, co znamená evangelium prosperity. Byl jsem však svědkem toho, že slitovné srdce stejně nakonec přemůže i ten pokřtěný konzum, kterému evangelium prosperity říkáme. Když si jeden z posluchačů stěžoval, že se stále modlí a peníze na nové běžecké boty nikde, slitovný kazatel vytáhl peněženku a Hospodina zastoupil.
Nejposlouchanější
-
Jack London: Tulák po hvězdách. Román o utrpení a svobodě bezmocného jedince odsouzeného na doživotí
-
Karel Poláček: Denní host, Nocturno. Dvě nestárnoucí humoristické povídky z noční Prahy 20. století
-
Jak obstojí Lízinka na škole pro popravčí? Poslechněte si mrazivě černý román Katyně Pavla Kohouta
-
Jak jsem se protloukal, Cesta do Carsonu, Podivný sen a další příběhy Marka Twaina
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.