Eva Janáčová: Jalla, jalla, habibi!
Je osm hodin ráno, slunce začíná pomalu pálit a já vycházím jako každý den na pláž. V ruce nesu karimatku, abych si na břehu Egejského moře zacvičila svou pravidelnou sestavu jógy. Z hotelu to mám tři minuty chůze, město Rhodos na severu stejnojmenného ostrova není nijak rozlehlé, do starého města plného středověkých památek, stejně jako na starověkou akropoli či na oblázkovou pláž je to kousek.
Míjím biskupský palác postavený ve stylu gotiky, který svou architekturou připomíná dóžecí palác v Benátkách. Jeho 50 metrů dlouhé podloubí slouží na straně směrem k moři jako přechodná ubytovna pro uprchlíky.
Čtěte také
Na kamenné dlažbě jsou rozmístěné matrace, spacáky a deky, muži ve věku 15 až 45 let se pomalu probouzejí. Nevšímají si mě, na turistky v kraťasech a krátkých sukních si jak vidno už přivykli.
Na pláži si rozprostřu karimatku a pustím se do své každodenní jógové praxe. Světle tyrkysové moře i pomalu stoupající slunce mám přímo před sebou. Nejprve opakuji deset pozdravů slunci, potom se lehce protáhnu, udělám pár posilovacích cviků a následně hledám stabilitu v balančních pozicích. Jsem zrovna v poloze tak zvaného vyrovnávacího stolu, z kočky na všech čtyřech jsem nahoru zvedla pravou ruku a k ní diagonálně levou nohu, obě natažené končetiny se snažím do dálky protahovat jako pomyslný provaz.
Čtěte také
V tu chvíli ke mně přistoupí skupina pěti mužů, stojí asi půl metru přede mnou, dívají se na mě, jak cvičím a arabsky o něčem náruživě diskutují. Moc jim nerozumím, je mi však jasné, že jsem se stala předmětem jejich hovoru. Je mi to výsostně nepříjemné, brání mi ve výhledu a především vstoupili do mého osobního prostoru. Čekám v poměrně náročné jógové pozici asi minutu, déle už to nevydržím, vrátím se do jednodušší pozice kočky a nahlas zvolám: „Jalla, jalla, habibi!“, tedy: „Běžte, odejděte, drahoušci!“
Na chvíli zavládlo ticho, tohle chlapci asi nečekali, hystericky se zasmáli a pomalu odcházejí pryč. O pár metrů dál se zastavují a po očku mě pozorují. Nevím, co se jim honí v hlavě. Možná právě poprvé v životě viděli ženu v šortkách a sportovní podprsence, jak cvičí různé zvláštní pozice. A hlavně, jak si zcela vědomě a s radostí užívá každý pohyb svého těla.
Čtěte také
Přiznám se, že mě jejich chování překvapilo. S nelegálními migranty přijíždějícími na člunech a lodích z blízkého Turecka jsem měla na Rhodosu prozatím dobrou zkušenost. Viděla jsem je každý den, jak hromadně nocují v krytých vchodech a podloubích či bivakují v městských parcích.
Podle různých přízvuků arabštiny jsem pochopila, že se nejedná o Turky, kteří pro cestu do Evropy využívají především pozemní cestu, nýbrž jde o arabské uprchlíky pocházející ze všech různých koutů světa. V naprosté většině mladí muži, kteří se drží vždy ve skupinkách a místních obyvatel či turistů si nijak nevšímají. Jsme pro ně jakoby neviditelní, nijak s námi nekomunikují, nezdraví nás, ani se nesnaží nějak zavést hovor. Problémem určitě není jen jazyková bariéra.
Čtěte také
Jako žena nerada poutám na veřejnosti pozornost, je to pro mě potenciálně nebezpečné, snažím se proto v cizině splynout vždy s davem a nijak z něho nevybočovat. Ráno na pláži to však moc nejde, je tu jen malá hrstka lidí, někteří plavou, jiní chytají bronz nebo si čtou prostě noviny. Jsme od sebe deset dvacet metrů daleko, nikdo nikoho neobtěžuje, každý si užívá ranní klid a pohodu po svém.
Přemýšlím, jestli mám následující den vynechat své ranní cvičení jógy u moře. Nazítří si dodám odvahu a nakonec jdu, přece jen brzy se už vracím do sychravých Čech. Týden dovolené plný slunce a tepla mi neúprosně končí. Rozbalím na pláži karimatku a dám se do cvičení. Za chvíli se objeví stejná skupinka migrantů, nezastavují se však u mě jako včera, pokračují naštěstí dál v chůzi. Zaslechnu jen, jak na mě arabsky pokřikují „chara, chara“, což není zrovna nic lichotivého, velmi slušně řečeno něco jako „nesmysl, volovina“. Asi jim v jejich nelehké situaci, v jejich odloučení od matek, sester, případně manželek, přijde podivné, jak si jedna Evropanka cvičí jen tak na pláži jógu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor


Setkání s Karlem Čapkem
Knížka Setkání s Karlem Čapkem je patnáctým knižním titulem Františka Novotného – básníka, publicisty a moderátora, člena Síně slávy Českého rozhlasu, držitele Medaile Karla Čapka, dvorního textaře legendární skupiny Spirituál kvintet. Setkání s Karlem Čapkem není odborná publikace, je to literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou. František Novotný původně připravil osmdesátidílný úspěšný rozhlasový cyklus, ve kterém si jako básník 21. století a rozhlasák přes hranici času povídal se spisovatelem století minulého, jemuž propůjčil hlas herec Luděk Munzar. Čapkovy odpovědi sestávaly z jeho esejů, fejetonů a novinových článků, vždycky soustředěných na nějaké zajímavé téma. Knížka z tohoto úspěšného rozhlasového cyklu vychází a vybírá z něj to nejlepší. Mnohá slova Karla Čapka jsou nanejvýš platná a aktuální i dnes. V každé době se mocní odvolávají na osobnosti dějin, aniž by si z jejich jednání vzali to podstatné – moudrost, poctivost a humanitu. Knížka Setkání s Karlem Čapkem je patnáctým knižním titulem Františka Novotného – básníka, publicisty a moderátora, člena Síně slávy Českého rozhlasu, držitele Medaile Karla Čapka, dvorního textaře legendární skupiny Spirituál kvintet. Setkání s Karlem Čapkem není odborná publikace, je to literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou. František Novotný původně připravil osmdesátidílný úspěšný rozhlasový cyklus, ve kterém si jako básník 21. století a rozhlasák přes hranici času povídal se spisovatelem století minulého, jemuž propůjčil hlas herec Luděk Munzar. Čapkovy odpovědi sestávaly z jeho esejů, fejetonů a novinových článků, vždycky soustředěných na nějaké zajímavé téma. Knížka z tohoto úspěšného rozhlasového cyklu vychází a vybírá z něj to nejlepší. Mnohá slova Karla Čapka jsou nanejvýš platná a aktuální i dnes. V každé době se mocní odvolávají na osobnosti dějin, aniž by si z jejich jednání vzali to podstatné – moudrost, poctivost a humanitu.