Dutá země

Stačí si všimnout mnoha literárních děl. Hrdinové Verneova románu Cesta do středu země putují do nitra planety. Máme tu román ruského spisovatele Obručeva Plutonie. Vzpomeňme si na verneovsky inspirovaný film režiséra Karla Zemana Cesta do středu země. Spisovatel Troska umístil do podzemí celý svět ovládaný vznešeným starcem, kapitánem Nemem. Jsou tu však i lidé, kteří berou zkazky o podzemních říších vážně. Podle těchto lidí je země dutá a druhá je na vnitřní straně této duté koule. Dovnitř se lze dostat na pólech. Tak se například na jedné internetové stránce dočteme, že Richard Evelyn Byrd, admirál námořnictva Spojených státu, proletěl letadlem v únoru 1947 otvorem na severním pólu a 13. ledna 1956 na jižním. Dánský vědec a badatel Edmund Bork vedl expedici do duté země roku 1991.

Argumenty na této stránce pokračují. "Ledovce vznikají z řek uvnitř polárních otvorů. Řeky v zimě zamrzají, ale v létě se ledovce odlamují a jsou vytlačovány do moře. Tvoří je tedy sladká voda, která se jinak v této oblasti v atmosféře nevyskytuje. Sibiřští zmrzlí mamuti a další divoká zvířata žijící uvnitř země, jako je nosorožec srstnatý, sob, hroch, lev a hyena, spadnou do řek, v nichž zmrznou a později se dostávají ven spolu s ledovci. To vysvětluje, proč se v jejich žaludcích často nachází ještě čerstvá potrava." Obrázky z družic prý ukazují polární otvory. A nakonec tu čteme větu: "Žádná letecká společnost nelétá přes pól, protože by tím riskovala, že letadla vlétnou do polárního otvoru."

Upřímně řečeno, málokdo z nás by byl schopen okamžitě takový obraz světa vyvrátit. Kolik můžete z hlavy jmenovat leteckých společností, které létají přes pól? Znáte osobně někoho, kdo letěl dopravním letadlem přes točnu? Když na internetu naleznete reprodukci jakéhosi rozmazaného snímku pólu pořízeného z družice, skutečně to vypadá tak, jako kdyby tam byl velký otvor.

Pokud bychom v hospodě narazili na člověka, který snese takovéto argumenty, budeme trochu bezmocní, byť má věda dobré argumenty proti takovým bajkám. Jeden argument je ale, myslím, neselhávající. Vychází z psychologie lidské povahy. Kdyby skutečně několik expedic proniklo do nitra země a našly tam mamuty, někdo by to určitě kvůli slávě a penězům hbitě nahlásil novinám. Žádná rozvědka světa by tuto ambici nemohla zastavit.

Je to vlastně škoda. Vzhledem k tomu, že tento svět za mnoho nestojí, hodil by se nám ještě nějaký jiný. Je otázkou, jestli bychom z něj nakonec neudělali totéž jako z toho, ve kterém už žijeme.