Dostával jsem nálepku aktivisty. Ale my jen vyvolávali diskusi o udržitelné architektuře, říká Dan Merta

Mluví o sobě jako o rockerovi a punkerovi; pracuje tak se svými kolegy v architektonické Galerii Jaroslava Fragnera, aktivně se zasazuje o funkční změny nejen na území hlavního města Prahy a názor má rád i v hudbě – do své Vizitky si vybral například antikomunistický hit Pal vocuď kapely Jasná Páka anebo Dni ako komíny bratislavské skupiny Živé kvety.

Čtěte také

Na fakultě mě štvala hierarchie. Ale škola je dialog a učitel je váš kolega, říká architektka a rektorka ARCHIP Regina Loukotová

Lucia Piussi tu v textu popisuje radostný život v porevoluční Bratislavě, místě, kde Dan Merta, jehož dědeček budoval na Slovensku silnice, vystudoval dějiny umění. „V sladkom lete roku 91, kdy byla Bratislava ještě skanzen“, pracoval Merta na brigádě ve Vídni. O pár let později už ale díky kontaktům na historika Josefa Kroutvora získal místo kurátora na Pražském hradě. „Hrad byl jako letiště, které mi nastartovalo kariéru,“ vzpomíná na první polovinu devadesátých let. Následovala zastávka na MČ Praha 3, kde jak říká, s kolegy založil například tradici masopustů a vinobraní, a pak pro něj začala kapitola s názvem Fragnerka.

Je to jediná česká galerie, která se plně věnuje tématům spojeným s architekturou a veřejným prostorem. Ve Vizitce Merta detailně mluvil o potřebě vzniku muzea architektury – jako příklad funkčních institucí dával ty v Tallinnu, Lublani či Frankfurtu. Kromě důstojného stánku pro poklady československé architektury Merta tento projekt vnímá i jako potenciální lákadlo pro turisty. Místem pro muzeum by podle něj mohlo být nákladové nádraží Žižkov, o jehož revitalizaci se v současné době diskutuje.

Bez respektu to nepůjde

Dalším velkým tématem je pro Dana Mertu a jeho tým udržitelná, k přírodním zdrojům i okolí vstřícná architektura, jejíž prezentaci a podpoře se galerie věnuje od druhé poloviny nultých let.

Čtěte také

Rozmanité pražské vinice: Nový fenomén, který staví na tisícileté tradici

„Dostával jsem tehdy nálepku aktivisty. Ale my jen vyvolali diskusi. O architektuře je třeba bavit se jinak než před dvaceti lety. Dělám teď doktorandskou práci a zjišťuju, že už v padesátých letech se mluvilo o udržitelné architektuře, ale co z toho zbylo? Věci nejsme schopni změnit bez proměny ekonomického a politického diskursu, ale důležité je také překlopit přemýšlení samotných architektů,“ konstatuje. Jako příklad zemí, kde diskuse o udržitelné, zelené architektuře funguje a přináší výsledky, uvádí Dánsko, Německo, Rakousko nebo Itálii. Speciální případ je Norsko: na YouTube je kupříkladu k vidění ukázka z dokumentu Artscape Norway, kde Dan Merta spolu s Janem Strejcovským zachytil severský přístup k vzniku nových staveb. Ty jsou výsledkem finanční podpory, angažování mladých šikovných tvůrců, přemýšlení nad turistickým potenciálem a zároveň absolutním respektováním krajiny.