Diví muži

Stoupáme-li jesenickou křížovou cestou, je vytvořena z kamenných křížů s novodobými obrázky, máme pocit, že jsme na místě s daleko starší duchovní tradicí. Není vyloučeno, že na místní duchovní tradici navázala barokní lidová zbožnost, která přemístila děj ze Svaté země do půvabné jesenické krajiny.

Vyprávělo se, že se v okolí Jesenice zdržovali "diví muži". Chovali se tu jako hejkalové. Jak se jim někdo ozval, již byli u něj. Dali se s nebožákem do tance a zpívali: "Obrať kabát na ruby, nebudeš se bát obludy!" Přítomnost "divých mužů" najdeme na mnoha místech v lidových pověstech. Ale najdeme je také v katedrálách a kostelech. Jsou to skutečně divoké tváře, většinou divoce zarostlé. Co ale dělají v křesťanských svatyních? Na tuto otázku zatím nedokážeme věrohodně odpovědět.

Ale v Jesenici se objevovaly i "divé ženy". Objevovaly se přímo v obci, pod okny stavení, zejména byla-li tam žena po porodu. Divé ženy se snažily zmocnit dítěte, nebo je vyměnit za své. Divé ženy se objevovaly také v okamžiku, když hospodyně vyndávala chléb z díže a neudělala na něj tři křížky, jak bylo zvykem. Dalo by se tedy bez přehánění říci, že divé ženy souvisejí s plodností a tři křížky na chlebu jsou zřetelnou keltskou stopou.

Kdo se chtěl před divými ženami a muži ochránit, upředl si v pašijovém týdnu niti a těmi si na sebe něco ušil nebo spravil. Pak nad ním divé bytosti neměly moc. Právě spojitost s tímto ochranným rituálem a pašijemi je na cestě mezi pašijovými kříži k jesenické Golgotě nápadná. Není vyloučeno, že křesťanské poutní místo, které mělo vést k rozvažování o potupné a přece vítězné cestě Spasitele, mohlo mít i ochrannou funkci a zbavit obec divých mužů a žen.

Je zajímavé, že v místě takovýchto pověstí, se vždy nacházejí archeologické lokality. V Jesenici bylo nalezeno roku 1916 pohanské pohřebiště, patrně z 8. - 11. století. Nalézalo se na tehdejší farské zahradě. Nalezeny tu byly tři kostry. Kolem nich ležely malé kamínky a u hlavy velký plochý kámen. Později tu byla vykopána kostra malého dítěte, jehož lebka byla zmáčknuta a tato kostřička spočívala na klíně velké kostry, patrně své matky. Podle názoru profesora Matiegky šlo o hrob z posledních dob pohanských, patrně rituální, spojený s obětí.