Divadlo, písně, Vltava. Mým posláním je inspirovat lidi k poslechu a k životu, říká Jana Kozubková
Hlas Jany Kozubkové znají posluchači Vltavy jako hlas, který na ně promlouvá mezi jednotlivými pořady. Fanoušci klubové scény a sdružení Osamělí písničkáři, s nimž čas od času vystupuje coby písničkářka a kytaristka, ji znají z pódií, stejně jako fanoušci divadla. Písně Jany Kozubkové jsou teď nově zachycené na CD TouLaní, které vydal Galén.
Na kytaru hrála odmala, s učiteli si ale často nerozuměla. Klíčovou osobou se pro ni později stala hudebnice a pedagožka Zuzana Dumková, která brzy vycítila, co Janina tvorba potřebuje, a nechala ji jít její vlastní, tak trochu divokou cestou.
Čtěte také
„Trvalo mi dlouho, než jsem se písně, které jsem si hrávala doma, odvážila zahrát na veřejnosti. Pak jsem jednu z nich poslala kamarádce, která mě pozvala na setkání, kde lidi nakonec chtěli slyšet ještě další písničky. Učitelka zpěvu Hanka Pecková mi pak řekla, že bych je měla nahrát, a než měl producent a zvukař Ondřej Ježek na nahrávání čas, utekly dva roky,“ popisuje cestu k debutové nahrávce.
Nebyla jsem zavřená ve vzorcích
Hlubší historii má pak Janina divadelní kariéra, kterou rozjela díky své někdejší kamarádce scénografce Ivě Němcové. Přestože neměla žádnou divadelní průpravu, po zhlédnutí absolventského představení činoherců z DAMU s Pavlou Beretovou a Vojtěchem Dykem v hlavních rolích seznala, že divadlo je to, čemu se chce věnovat.
Čtěte také
Němcová pak dala svým přátelům divadelníkům vědět, že kdyby někdo potřeboval více herců, Jana je k dispozici. Krátce nato se Kozubková dostala do svého prvního představení s názvem Turista v režii Lucie Ferenzové. Nahá role, do níž byla obsazená, dopadla podle jedné tehdejší kritiky výborně a Kozubková s režisérkou Ferenzovou spolupracuje dodnes. „Měla jsem výhodu, že jsem na rozdíl od hereček z DAMU nebyla zavřená v žádných vzorcích,“ vzpomíná na divadelní premiéru na konci nultých let. Časem ale narazila na limity svého herectví a začala se pídit po kurzech a příručkách. Řadu dobrých tipů si podle svých slov odnesla od režiséra Michala Samira.
V roce 2012 byla v rámci festivalu Next Wave označena jako Objev roku, kromě Lucie Ferenzové a jejich platformy Kolonie dnes spolupracuje například s Annou Duchaňovou, s níž se věnuje tvorbě pro děti, anebo s Divadlem X10.
Práci na stanici Českého rozhlasu Vltava, kde hledala dlouho optimální formu pro vyjádření, pak vnímá jako „poslání inspirovat lidi k poslechu a k životu“. I proto se nevydala ve stopách svých rodičů – právníků a odešla z doktorského studia mezinárodních vztahů, čímž se vzdala potenciální akademické dráhy, na níž by zkoumala vztah politiky a výtvarného umění.
Související
-
Inscenace s vážným tématem je pro nás riziko, na které si musíme vydělat, říká Albert Čuba
V měsíci, kdy vítkovické Divadlo Mír slaví čtvrtý rok fungování a kdy si připomínáme rok od startu protipandemických opatření, byl hostem Vizitky Albert Čuba.
-
Snažím se přispět k tomu, aby Brno bylo městem svobodným, říká umělecký šéf Divadla Husa na provázku
„My máme jeviště v centru města, vám se nedostává pozornosti. Pojďte k nám a řekněte lidem, jak vidíte Brno.“ Divadlo jako prostor pro lidi na okraji zájmu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
