Je velké štěstí, když se člověk věnuje tomu, co si v mládí vysnil, říkají české divadelnice

5. červen 2018
představení Frutti di mare

Co se stane s pohádkou, kde hlavní postava sní zlatou rybku? Jak se žije pod neustálým dohledem kamer a sociálních sítí? A jak se na takové otázky odpovídá v divadle?

Takové problémy na různých divadelních jevištích řeší a ztvárňují zakladatelka divadla Anička a letadýlko Anička Duchaňová, režisérka divadla X10 Ewa Zembok a herečka Jana Kozubková, které ve vltavském ArtCafé rozebíraly divadlo, politiku a fantazii.

Nutím ostatní realizovat sny a vize

Nezbývá nic jiného než vyrazit za divákem. Jak se dělá politicky angažované divadlo?

Inscenace Husina

Soubory Krutý krtek a Divadlo Feste nedělají umění pro umění.  Snaží se ovlivňovat diváky a dostat palčivá témata současnosti k těm, kterých se bezprostředně týkají.

Anička Duchaňová z divadla Anička a letadýlko považuje divadlo spíš za svůj život než za práci. Režírovat začala už v šesti letech, tehdy své dva mladší sourozence. „Když mám filozofickou náladu a zamýšlím se nad tím, kam jsem se v životě posunula, zjišťuju, že dělám pořád to samé - nutím ostatní lidi, aby se se mnou podíleli na realizaci snů, pohádek a vizí.” Zakladatelka, režisérka a herečka tohoto autorského divadla vystudovala alternativní herectví, které obsahuje nejen klasickou činohru, ale například také loutkohru. Její divadlo se nevěnuje pouze hrám pro děti, naopak představuje svéráznou alternativu k dětským divadelním spolkům. Duchaňová je přesvědčená, že na někoho může divadlo Anička a letadýlko působit dětsky, na jiného - vzhledem k neobvyklým titulům některých her na stálém repertoáru – klidně perverzně.

Frutti di Mare je hra o cestě ke dnu a k pravdě

Královna duchů kritizuje moc. Ať už tu stávající, nebo tu minulou

Královna duchů

Královně duchů od Elfriede Jelinek můžeme porozumět až teď. Jednoduše těch populistů je dneska tolik, že jsme si dovolili hru přenést do českého kontextu, říká režisér Ondřej Škrabal.

Obnovená premiéra hry Frutti di Mare, kterou soubor Anička a letadýlko uvádí ve Werichově vile je podle tvůrkyň existenciální groteskou pro rodiče s dětmi. Jana Kozubková, která v inscenaci hraje druhou hlavní roli, považuje Frutti di Mare za pohádku pro dospělé o dvou postavách, které provedly průšvih a nesou za to trest. Zároveň je ovšem přesvědčená, že se v ní z hlubin vynořují další pohádky. Jak potvrzují obě divadelnice, představení si hraje s vtipem, ale samotný děj je vážný, což podle nich děti obvykle snadno přijímají, zatímco dospělí se někdy nad významem představení mohou podivovat. Pohádka končí metaforou o tom, co se stane, když se někdo dotkne opravdového dna a z hlubin se vynoří hluboká pravda. Kromě Frutti di Mare hrají Anička Duchaňová a Jana Kozubková také v grotesce Roštěnky u Tiffanyho o třech výherkyních soutěže z ženského časopisu, co se vydají do New Yorku.

Pod kontrolou magistrátu

Divadelní maraton? Kde jinde než ve Strašnicích, říká Ewa Zembok z Divadla X10

The 24 Hour Plays

Mezinárodní projekt The 24 Hour Plays, který odstartoval před 15 lety na Broadwayi, teď dorazil i do Česka. V jednom dni svede dohromady výrazné postavy českého divadla. Hovoří režisérka Ewa Zembok, herci Pavel Neškudla a Václav Marhold, dramatiky reprezentuje René Levínský.

Jana Kozubková ztvárnila jednu z hlavních rolí rovněž ve hře Pod kontrolou od francouzského dramatika Fréderica Sonntaga. Představení režíruje Ewa Zembok, které spoluzakládala Divadlo X10, jehož dramaturgie je založená na současných hrách reflektujících aktuální společenskou a politickou situaci. „Snažíme se reagovat na člověka a jeho vnitřní problémy v dnešním společenském kontextu. Zároveň si ale myslíme, že u divadla se komunikace s veřejností nemá omezovat jenom na jevištní prkna. Proto jsme se v budově bývalého Strašnického divadla zaměřili také na jeho komunitní aspekt,“ vysvětluje Ewa Zembok.

Prostor jako výtvarné gesto

Čtěte takéMultižánrový prostor DUP39 láká návštěvníky do podzemí, zabydlelo se tu Divadlo X10​

Ve Strašnicích ale Divadlo X10 se svým projektem komunitní kulturní politiky čelilo obstrukcím ze strany magistrátu Prahy 10, takže se nyní stěhuje do prostoru DUP39. Stěhování do blízkosti pražské Národní třídy představuje pro divadlo výzvu, jak nově inscenačně přemýšlet. V novém prostoru, který byl dříve výstavní síní Domu uměleckého průmyslu, už soubor stihl nastudovat dramatizaci románu Stanislawa Lema Solaris nebo obnovit představení, založené na Magorových básních. „U představení Pod Kontrolou jsme si interiér museli trochu přizpůsobit, ale zároveň jsme se s tímto prostorem pokusili co nejvíc sžít,“ říká režisérka.

Všudypřítomné a nezastavitelné panoptikum kontroly

Jděte s dobou, ale buďte obezřetní, nabádá největší digitální festival v Evropě

re:publica 2018

Když se v Berlíně před 11 lety konal první ročník festivalu digitální kultury re:publica, dorazilo na 700 bloggerů, letos přijela Chelsea Manning a dalších 10 000 lidí.

Jana Kozubková považuje „Sonntagovu hru za metaforou toho, co se děje uvnitř naších myslí. Hra ukazuje proces, kdy nezadržitelně mizí hranice mezi realitou a fixními ideami.“ Herečka v přestavení ztvárnila ženu, která si myslí, že její život je televizní seriál, a pro svou roli hledala inspiraci mimo jiné i u schizofreniků. Režisérka Ewa Zembok k tomu dodává: “Se scénografkou Janou Hauskrechtovou jsme nechtěli jít do konkrétností, jako jsou kamery nebo skutečnost, že je všechno natáčeno, i když to tak autor sám zamýšlel. Spíše jsme chtěli zkoumat, co to s jedinci i s celou společností dělá, když nás někdo neustále sleduje.“ Režisérku děsí, že například v Polsku v tomto ohledu neexistují vůbec žádné zákony: „Každý si může nainstalovat kameru, kam chce, aniž by to někam nahlásil.“

Celé ArtCafé, ve kterém zněla hudba kapel, které vystoupily na festivalu RefuFest, kterou do vysílání vybral Zdeněk Přidal, si můžete poslechnout zde:

Spustit audio
autor: Tomáš Pivoda

Související