Co Čech, to ochotník. Jak se u nás daří amatérskému divadlu?

20. květen 2018
Ošklivec

Česká amatérská divadelní scéna je ve světě osobitý fenomén. Podle odhadů u nás v současnosti působí více než 2 500 souborů, v nichž se lidé scházejí z lásky k divadlu.

Zkoušejí po večerech i o víkendech pro pár repríz, jejich cílem není vyhrávat soutěže a sami sebe označují různě. „Mezi námi je ochotník oblíbené slovo, protože jsme ochotni do toho investovat, čas, energii a většinou i peníze,“ vysvětluje ochotnický herec Jiří Čech. „Na zkouškách můžu říkat leccos, ale nadávat hercům, že hrají jako ochotníci, to už je za hranou,“ vysvětluje se smíchem Mariana Čížková, doktorandka na DAMU a režisérka amatérského souboru Za 3 minuty to jede. „My jsme z malého města, na označení ochotníci jsme zvyklí,“ dodává Kateřina Špičková z kralupského souboru Scéna, jejichž loutková prvotina Malý člověk jménem Ngali se letos nominovala na renomovaný festival Loutkářská Chrudim.

Tribuna češství i útočiště před normalizací

Il Congelatore (Zmrazovač)

Kočovné divadlo Ad Hoc: Il Congelatore (Zmrazovač). Fotografie z natáčení rozhlasového Kabaretu v éteru (2017).

Kočovné divadlo Ad Hoc uvádí komediální operní drama plné napětí a morálních dilemat prošpikované hudebním géniem Verdiho, Pucciniho, Leoncavalla, Bizeta a dalších mistrů. Romance a akce, živý orchestr, mrtvé mrtvoly. Rozhlasový kabaret, který by žádný skutečný milovník opery neměl minout.

„Ochotnické divadlo je jedna z nejstarších organizovaných kulturních aktivit u nás. V českých sídlech ochotníci budili velkou vlnu vlastenectví a přispěli k formování národa,“ vysvětluje Jiří Čech, který zasedá také v předsednictvu Svazu českých divadelních ochotníků. Zhruba od poloviny 19. století pak ochotnická scéna vzkvétala až do 50. let, kdy přišel útlum. Za normalizace v 70. i 80. letech do amatérského hnutí začali unikat oficiálně zakázaní umělci jako třeba bývalý šéf Divadla na Zábradlí Petr Lébl. „Díky zapáleným lidem se v té době mohly hrát na ochotnických scénách i zakázané hry amerických autorů,“ doplňuje Pavlína Maloy Řezáčová ze souboru Scéna. Po revoluci lidé využili nově nabytou svobodu a čas raději k podnikání. V posledních letech zájem o hraní ve volném čase zase vzrůstá.

Amatérská divadla jako doména žen

Čtěte takéTři soubory ze západu Čech zazářily na Jiráskově Hronově 2017

Boom amatérských divadel přišel opět po roce 2000. Mezi mladší soubory patří Divadlo Židle, v němž režíruje, hraje, osvětluje, zvučí i vytváří dekorace Jiří Čech. „Většina divadelních her je psaná pro dvě třetiny mužů a jednu třetinu žen, zato většina souborů má dvě třetiny žen a třetinu mužů. A hrát chtějí všichni!“ shrnuje Čech.

Soubor Za 3 minuty to jede letos slaví páté narozeniny. Loni nastudovali představení Ošklivec současného německého dramatika Maria von Mayenburga, které původně obsahuje sotva poloviční počet postav, než má skupina herců. Vyřešili to třeba za pomoci improvizační techniky Úhlů pohledu.

Kromě nových souborů založených v posledních letec na našem území působí i ochotnické skupiny s velmi dlouhou tradicí. Kralupská Scéna vznikla téměř před 90 lety a generační obměna nevázne. „Je úžasné, že nejstarší členové souboru, Brázdilovi, v něm dodnes hrají ve spolupráci s těmi nejmladšími, říká Kateřina Špičková. „A pomalu se k nám připojují i naše děti,“ doplňuje Pavlína Maloy Řezáčová. Problém všem souborů je ale čas a potom peníze. Třeba Scéna si proto raději píše hry na míru pro členy, kteří zrovna nejsou vytížení.

Záznam celého ArtCafé včetně pozvánky na slovenský festival Brak a hudby podle výběru Petra Dorůžky můžete poslouchat zde:

Spustit audio

Související