Královna duchů kritizuje moc. Ať už tu stávající, nebo tu minulou

Královna duchů
Královna duchů

Královně duchů od Elfriede Jelinek můžeme porozumět až teď. Jednoduše těch populistů je dneska tolik, že jsme si dovolili hru přenést do českého kontextu,

Elfriede Jelinek patří k nejvýraznějším současným rakouským dramatičkám. V roce 2004 obdržela Nobelovu cenu za literaturu. Teď se na české divadelní scéně objevila další inscenace podle jejího textu. Královna duchů je text starý bezmála dvacet let. Ale až nyní se dostává na česká pódia. Jeho zpracování představuje A Studio Rubín ve spolupráci se Studiem Rote.

Až teď nastala doba, kdy můžeme hře dobře porozumět

Elfriede Jelinek: Balada o třech důležitých mužích a okruhu osob kolem nich

Elfriede Jelinek (1996)

Satiricky laděný text Elfriede Jelinek se zabývá, jak je patrné už ze samotného názvu, genderovou kritikou mužského velikášství. Hlavními postavami této rozhlasové hry jsou tři muži (letec Charles Lindbergh, slavný Dirigent a Tarzan), kteří se ocitají v dialogu se svými ženskými protějšky (paní Marthou Lindbergh, začínající Baletkou a Jane). V paralelně probíhajících scénách dramatička problematizuje tradiční patriarchální rozdělení rolí (dobyvatel, tvůrce či lovec proti manželce, interpretce či hospodyňce) a stereotypní představy ve vztahu ženy a muže.

Čtěte takéJelinekové Nora na Nové scéně - expresivní nadsázka a důsledná stylizace! - recenze Jany Soprové

„Až teď nastala doba, kdy textu můžeme dobře porozumět. My jsme totiž vybrali pro inscenaci tohohle textu jeho krátký citát: Lid jako svůj vlastní herec. Míra, do jaké se pracuje s termínem lid a lidovostí jako takovou právě odpovídá zneužívání jazyka a zneužívání veřejného postavení a moci. Jednoduše těch populistů je dneska tolik, že jsme si to dovolili přenést do českého kontextu,“ říká režisér hry Ondřej Škrabal.

Elfriede Jelinek naráží ve svých dílech pravidelně na dlouho zamlčovanou nacistickou minulost Rakouska. Téma holocaustu je v jejím díle všudypřítomné, jak říká teatroložka a překladatelka Zuzana Augustová: „Královna duchů kritizuje moc. Ať už stávající, která se snaží vytěsnit z veřejného diskursu reflexi vlastní rakouské minulosti, nebo tu minulou nacistickou moc.“

Zamlčovaná nacistická minulost

Podle dramaturgyně inscenace Dagmar Radové promlouvá Královna duchů k divákovi velmi současným jazykem o podstatném tématu mísení moci s uměním a vlivem umělců. „Základním impulsem k napsání této hry byl pro Elfriede Jelinek osud rakouské herečky Pauly Wessely, která měla za sebou bohatou divadelní a později i filmovou kariéru. Byla dlouholetou členkou Burgtheateru. Ve čtyřicátých letech ale natočila film Heimkehr (Návrat domů), což byla nacistická propaganda, která převracela to, jak došlo k obsazení Polska,“ doplňuje Dagmar Radová.

Rakouská herečka tuto svoji roli nějak zpětně nereflektovala a ani společnost se její spoluprací s nacistickými filmaři nějak výrazně nezabývala. I proto považují divadelní tvůrci téma propojování politické moci s výraznými tvářemi kulturního světa za aktuální. Podle hostů ArCafé premiéra inscenace v A Studiu Rubín nepřímo reagovala na druhé kolo prezidentských voleb, protože i jeho součástí bylo zapojení podporovatelů z řad umělců.

Celý záznam pořadu včetně dalších hostů, mezi kterými byl i kolektiv českých rapperů jménem Opak Dissu, a hudby, kterou vybral Ondřej Bambas, si můžete poslechnout zde:

Spustit audio

Související