Deník věčné hledačky krásy a lásky. Pod názvem Americký román vyšel prozaický debut básnířky Yvety Shanfeldové

Přebal knihy Americký román spisovatelky Yvety Shanfeldové|foto:Nakladatelství Paper Jam

Poezie Yvety Shanfeldové bývá v recenzích opakovaně charakterizována jako „intimní“, a totéž platí pro její prozaickou prvotinu. I na ni by se tak dala vztáhnout slova Petra Borkovce, adresovaná již zmíněné autorčině sbírce z roku 2017: „Je hned zřejmé, že lyrika to bude skutečně intimní. Ale byl jsem až zaskočen, s jakou otevřeností a přímostí básnířka mluví o stárnutí, o smrti nejbližších, o rodičovství, o podrobnostech letitého partnerského vztahu, o potížích při psaní. Tak kruté postřehy! Těch detailů! Žádné vytáčky!“ Míra oné nezvyklé otevřenosti a upřímnosti je v tomto případě o to větší, že autorka pro svůj prozaický debut zvolila formu deníku, čemuž ostatně odpovídal i pracovní název knihy, jejíž geneze je tu rovněž zachycena a o které se zde zmiňuje jako o Americkém deníku.

Nutno ovšem podotknout, že se jedná o deník již trochu odleželý. Ačkoliv žádný ze sto třiadvaceti záznamů v knize není datován, z textu jasně vyplývá, že v něm autorka líčí události z let 2004 až 2005, kdy jí samotné bylo sedmačtyřicet. Můžeme samozřejmě pouze hádat, co zapříčinilo více než patnáctiletou prodlevu mezi napsáním deníku a jeho vydáním. Pokud by však za tím byly autorčiny ohledy k ostatním protagonistům knihy, nijak bych se tomu nedivil. Jedná se totiž o text mající mimo jiné funkci autoterapeutickou a dotýkající se proto mnoha dosud otevřených ran v nitru jak samotné pisatelky, tak i celé řady lidí z jejího nejbližšího okolí. A některé pasáže se věru nečtou lehce ani nám ostatním.

Přebal knihy Americký román spisovatelky Yvety Shanfeldové|foto:Nakladatelství Paper Jam

Rodinná historie jako zrcadlo dějin 20. století 

Americký román, který navzdory svému názvu zůstává po všech stránkách věrný žánru deníkové literatury, pravda neskýtá natolik souvislé a poutavé vyprávění, jako třeba obdobně laděná autobiografická próza Terezy Límanové Drzá líná neschopná, vydaná rovněž v loňském roce. Jeho tíživé téma, pojednané navíc s neobyčejnou otevřeností, však slibuje neméně silný čtenářský zážitek. A jestli snad psaní tohoto deníku nepomohlo autorce vypořádat se s tíživou minulostí, jeho četba rozhodně mnohé přiměje zamyslet se nad vlastními životy, vztahy a touhami.