Napříč světem poznamenaným pandemií. Vyšla povídková antologie iniciovaná několika Českými centry

Přebal knihy Objekty v zrcadle jsou blíž, než se zdají být|foto:Nakladatelství Odeon

Mezi účastníky projektu figurují vedle etablovaných spisovatelů (Zábranského, Bellové, Tučkové nebo Rudiše) i méně známá jména – několik začínajících autorů (mimo jiné dcera Jáchyma Topola Marie Topolová) a také osobnosti spojované častěji s jinými obory, než je literatura (kupříkladu novinářka Lída Rakušanová). A protože předpokladem jejich angažmá byla i osobní obeznámenost s vybranými regiony, není divu, že se často jedná o emigranty, popřípadě literáty dvojdomé či přinejmenším značně zcestovalé, ba nechybí ani jeden cizinec, a sice německý spisovatel Martin Becker. Právě exotičnost ve smyslu setkání s cizí kulturou je tak druhým výrazným rysem většiny přítomných povídek i jejich protagonistů. 

S covidem-19 i bez něj

Ať už se dotyčné příběhy odehrávají kdekoliv, dopady pandemie v nich vylíčené svědčí o tom, že s covidem-19 máme všichni vcelku podobné zkušenosti. Patří k nim strach o naše blízké a současně potřeba kontaktu s nimi, nelehké snášení povinné karantény, obavy z budoucnosti zapříčiněné existenčními dopady pandemie a v nejhorším případě nutnost vyrovnat se se ztrátou milovaného člověka.

V uplynulém roce u nás vyšlo hned několik knih, ba přímo i povídkových antologií, které si vetkly za cíl postihnout literárními prostředky některé aspekty života poznamenaného covidem-19. Kniha Objekty v zrcadle jsou blíž, než se zdají být, která jako naprostá většina sborníků trpí určitou kvalitativní nevyvážeností textů a celkovou tematickou nevyhraněností, však patří v tomto specifickém žánru k dosud nejzdařilejším projektům. Dovolím si proto mírně nesouhlasit se slovy Davida Zábranského, že „tohle všechno jsou na povídku až příliš vážné věci“, protože dobrá polovina přítomných textů v této nelehké zkoušce obstála se ctí.