Debata o roli Národní galerie chybí 30 let. Teď je čas ji otevřít, míní odborníci

Národní galerie, Veletržní palác
Národní galerie, Veletržní palác

Nový ministr kultury Lubomír Zaorálek z ČSSD včera novinářům sdělil, že zrušil výběrové řízení na post generálního ředitele této instituce, které vypsal jeho předchůdce a stranický kolega Antonín Staněk. Podle Lubomíra Zaorálka bylo toto výběrové řízení nedostatečné. 

Ještě před tímto oznámením připravila Alena Rokosová v rámci pořadu Reflexe: Vizuální umění! debatu, ke které pozvala ředitelku Sbírky grafiky a kresby Národní galerie Alenu Volrábovou, prorektora Akademie výtvarných umění v Praze Víta Havránka a redaktora časopisu Art+Antique Jana Skřivánka. Řeč byla také o memorandu, které navrhuje radikální proměnu této instituce a problémech, které Národní galerii léta trápí.

Historici a teoretici umění nejspíš čekali nebo možná doufali, že výběrové řízení na post šéfa Národní galerie vypíše až nový ministr kultury. Antonín Staněk to však stihl pár hodin před koncem svého působení v čele resortu. Navíc, tomuto kroku nepředcházelo avizované sestavení externího poradního sboru, které sliboval a kterým tehdy bouřící se uměleckou scénu uklidňoval. Na to s podivem reagovala nejen Uměleckohistorická společnost, ale také další osobnosti, které podepsaly otevřený dopis nazvaný K Národní galerii 21. století a které označily vypsání výběrového řízená za „ukvapené a neprofesionální gesto odcházejícího ministra.“

Debata o roli Národní galerie a její budoucnosti je nezbytná

Jak se ukazuje, také nový ministr kultury Lubomír Zaorálek má k postupu svého předchůdce výhrady a rozhodl se výběrové řízení zrušit. S experty chce probrat zejména to, jaká je dlouhodobá perspektiva galerie a kam má instituce směřovat. „Je nezbytné, aby vypsání výběrového řízení předcházela debata o roli Národní galerie, její budoucnosti a fungování, která chybí už třicet let,“ říká teoretik umění a prorektor Akademie výtvarných umění v Praze Vít Havránek, podle kterého je právě teď na takovou diskusi čas a prostor.

Výstava František Kupka 1871–1957 Národní Galerie Praha, Valdštejnská jízdárna

„Donekonečna se vrací otázka, zda v čele takové instituce má stát odborný pracovník, nebo manažer. Jenže v současném rámci sebelepší manažer nic nezmůže. Dokud se nenastaví pravidla fungování příspěvkových organizací ve vztahu ke státu, způsobu jejich financování nebo závislosti na státním rozpočtu, je představa, že instituci lže řídit manažersky, nesmyslná,“ říká historik umění a publicista Jan Skřivánek.

K Národní galerii 21. století

Podle autorů a signatářů otevřeného dopisu nazvaného K Národní galerii 21. století je právě teď čas a prostor tato klíčová témata řešit. Memorandum obsahuje tři hlavní body a jedním z nich je požadavek na vypracování návrhu reorganizace – decentralizace jednotlivých sbírek Národní galerie. V memorandu doslova stojí: „Tato reorganizace může mít řadu podob, které je nutné pečlivě zvážit. Jako jedna z možností se nabízí rozdělení Národní galerie na dva nové subjekty (Stará sbírka, Moderní a současná sbírka) a vznik nového subjektu – Muzea mimoevropského umění (v součinnosti s Národním muzeem). I další alternativy by měly usilovat především o zajištění větší autonomie a podílu na řízení instituce pro jednotlivé sbírky a útvary.“ Podle memoranda by k reorganizaci Národní galerie mělo dojít ideálně před vypsáním výběrového řízení na nového generálního ředitele proto, aby vstupoval do jasně daného institucionálního rámce a mohl následně vypsat výběrová řízení na obsazení míst vedoucích jednotlivých sbírek s jasně danými kompetencemi.

02308299.jpeg

Signatářů memoranda je v tuto chvíli třiadvacet a jsou mezi nimi přední historici umění, akademici nebo šéfové galerií, například profesorky dějin umění Milena Bartlová a Marie Klimešová, ředitel Ústavu dějin umění AV ČR Tomáš Winter, ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková nebo kurátorka Sbírky starého umění v Národní galerii Praha Andrea Steckerová.

Nedostatečný státní příspěvek

„Zažila jsem dobu, kdy měly sbírky větší autonomii, a pak taky, kdy byly centralizovány. Ani jeden model nebyl ideální. Větší autonomie znamenala rozkošatění byrokracie, která je stejně určitým způsobem daná. A centralizace zase znamenala, že se všechno prodloužilo a ztuhlo,“ říká Alena Volrábová, která v Národní galerii Praha působí od roku 1993 a od roku 2008 je ředitelkou Sbírky grafiky a kresby.

Národní galerie v Praze

Hosté pořadu Reflexe debatují nejen o memorandu, ale také o akviziční politice Národní galerie nebo nedostatečném státním příspěvku. Při nástupu Jiřího Fajta do funkce generálního ředitele v roce 2014 činil 230 milionů korun, stejně jako v roce 1990. Postupně se zvedal a loni tvořil příspěvek zřizovatele na provoz necelých 290 milionů korun. Téměř celá státní dotace ale padne na mandatorní výdaje. „Národní galerie, to je několik paláců a opravdu velké sbírky, o které je nutné se starat. A právě o to jde v první řadě. Také výstavní činnost stojí velké peníze. I když se státní příspěvek může zdát vysoký, je to málo. Nemáme třeba peníze na akvizice,“ popisuje Alena Volrábová.